Platná právní úprava obchodních korporací je obsažena především v zákoně č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění zákona č. 458/2016 Sb. (dále také jen „ZOK“), subsidiráně se použijí ustanovení občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále také jen „OZ“); významná je především obecná úprava právnických osob, jež je obsažena v § 118 až 209 OZ. Tyto dvě normy jsou základem pro právní úpravu specifických obchodních korporací (jedná se například o banky, které jsou regulované zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, nebo investiční společnosti podle zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů).
S právem obchodních korporací souvisí také další předpisy. Z nich je významný zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZVR“ nebo „zákon o veřejných rejstřících“), upravující významné otázky související s publicitou těchto entit. S ohledem na toto těsné sepjetí se společně se zákonem o obchodních korporacích navrhuje novelizovat i zákon o veřejných rejstřících, jehož úprava musí být přizpůsobena nedávno přijaté evropské regulaci.
Z dalších právních předpisů souvisejících s právem obchodních korporacích lze jmenovat například zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pojdějších předpisů, který stanoví pravidla stěžejních změn dotýkajících se samotné podstaty obchodních korporací, či zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pojdějších předpisů (dále také jen „not.ř.“), který stanoví postup notáře při sepisování notářských zápisů nezbytných pro uskutečňování určitých aktivit obchodními korporacemi. Právní úpravu vztahující se na obchodní společnosti a družstva můžeme nalézt v množství dalších předpisů; podat zde jejich výčet však není pro naše účely nezbytné. Česká právní úprava obchodních korporací je do značné míry určena požadavky vyplývajícími z evropského práva. Regulace je v této oblasti prováděna zpravidla prostřednictvím směrnic. Této problematice se blíže věnuje bod e) obecné části důvodové zprávy.
Zákon o obchodních korporacích, jakožto součást rekodifikace soukromého práva, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2014; v praxi je tedy uplatňován již více než čtyři roky. Uplatňování nového občanského zákoníku a související legislativy v aplikační praxi je průběžně analyzováno a vyhodnocováno. Ministerstvo spravedlnosti jakožto gesční resort shromáždilo podněty odborné i laické a na jejich základě dospělo k závěru, že stávající právní úprava obsahuje některá nedostatečná či neoptimální řešení, proto v souladu s Plánem legislativních prací pro rok 2018 předkládá navrhovaný zákon. Identifikováno jako nedostatečné nebo neoptimální bylo především značné množství dílčích, v zásadě samostatných ustanovení; pouze v několika případech je nedostatek koncepčního rázu. Je tedy značně složité s těmito nedostatky souhrnně pracovat (jednotlivě se jimi samozřejmě zabýváme ve zvláštní části důvodové zprávy).
I přes tuto přiznanou překážku je lze alespoň rozdělit do následujících skupin:
- nepřesnosti či nejednoznačnosti textu zákona,
- nadbytečná regulatorní zátěž pro podnikatele,
- nedostatečná transparentnost organizačních struktur kapitálových společností a družstev,
- nepřehledná a nejasná úprava monistického systému vnitřní správy akciové společnosti,
- neefektivní vynucování povinnosti zakládat účetní dokumenty do sbírky listin obchodního rejstříku a řešení problémů s tzv. neaktivními společnostmi,
- některá ustanovení, nevystihují dostatečně svůj smysl a účel,
- nedostatky v zapracování některých ustanovení směrnic Evropské unie,
- propojení obchodního rejstříku s ostatními obdobnými evropskými registry prostřednictvím systému propojení rejstříků,
- mezery v ochraně práv společníků, zvláště menšinových, a třetích osob,
- množství legislativně-technických či terminologických chyb a duplicitní či jinak nadbytečná ustanovení.
Navrhovaná úprava je nezbytná, neboť identifikované nedostatky jsou v praxi buď vůbec neřešitelné (například problematika nadměrné regulatorní zátěže, netransparentnost organizačních struktur), anebo sice řešitelné, avšak s nepoměrnými obtížemi (náklady na právní pomoc, soudní spory apod.). Zákonodárce by měl dbát o jasnou a přehlednou právní úpravu, zvláště potom v oblasti, jež se silně dotýká oblasti podnikání, kde je tradičně kladen větší důraz na rychlost a plynulost právního styku. Zákonodárce by neměl přenášet náklady z nedokonalé právní úpravy na její adresáty a spoléhat na překlenutí problematické regulace prostřednictvím soudní judikatury.
Změny týkající se nesprávné transpozice evropských směrnic jsou rovněž nezbytné z důvodu možných sankcí ze strany Evropské unie. To platí i pro transpozici nových evropských směrnic, například směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 ze dne 14. června 2017 o některých aspektech práva obchodních společností.
Dalším odůvodněním nezbytnosti navrhované právní úpravy je zajištění konkurenceschopnosti české úpravy obchodních korporací ve vztahu k zahraničním úpravám, kdy kvalita právní úpravy v dané oblasti má nesporný vliv na atraktivitu České republiky pro zahraniční investory.
Návrh má bezprostřední dopad na podnikatelské prostředí v České republice, a to převážně v pozitivním směru. Mezi hlavní cíle návrhu zákona patří snížení regulatorní zátěže podnikatelů a zpřehlednění právní úpravy obchodních korporací. Navrhované změny si na straně podnikatelů vyžádají jisté náklady (seznámení se s novou právní úpravou, zápis určitých skutečností do veřejného rejstříku, příp. změna zakladatelských dokumentů). Tento dopad je částečně vyrovnán formulací přechodných ustanovení, která usilují o co nejmenší dopad na existující obchodní korporace, zejména prostřednictvím přednostní aplikovatelnosti dosavadních dispozitivních ustanovení. Navrhované změny by měly rovněž příznivě ovlivnit atraktivitu české právní úpravy pro zahraniční investory.
Do české legislativy jsou tedy plně implementovány tyto právní předpisy:
- směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/36/ES ze dne 11. července 2007 o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi;
- směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 ze dne 14. června 2017 o některých aspektech práva obchodních společností;
- směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013, o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS.
