Návrh zákona je implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. K předložení účinných právních nástrojů k ochraně oznamovatelů korupce (whistleblowing) se zavázala vláda České republiky ve svém Programovém prohlášení. Tento závazek je dále rozvinut ve Vládní koncepci boje s korupcí na léta 2018 až 2022 a úkol zpracování návrhu zákona o ochraně oznamovatelů je obsažen v Plánu legislativních prací vlády na rok 2020.
V České republice stále přetrvává spíše negativní postoj k osobám, které učiní oznámení o podezření na protiprávní jednání; tyto osoby čelí nejen rozporuplným reakcím svého okolí, ale často i postihům pracovněprávního nebo služebního charakteru ze strany zaměstnavatelů. Taková praxe však udržuje ve společnosti spíše obavy před negativními následky jednání oznamovatelů, které je však z hlediska veřejného zájmu více než žádoucí. Zranitelnou pozici oznamovatelů je proto potřeba pomocí legislativních změn zlepšit a deklarovat společenskou poptávku po oznamování protiprávních jednání se snahou přispět k potírání protiprávních a korupčních praktik v zájmu kultivace veřejného prostoru. Včasné odhalení trestné či jiné nekalé činnosti na základě učiněného oznámení je jedním z nezbytných prvků boje s korupcí. To může přinášet nemalé úspory veřejných prostředků, odvrácení obecného ohrožení a další pozitivní dopady.
Snaha o legislativní úpravu whistleblowingu se v ČR objevuje opakovaně, avšak žádný z dosud předložených návrhů ochrany oznamovatelů nebyl přijat. Tématem se opakovaně zabývala Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí coby poradní orgán vlády. Kromě cílů vlády vyvolaných společenskou poptávkou se jedná rovněž o splnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a o naplnění doporučení mezinárodních organizací. Různé pobídky k zlepšení postavení osob, které učiní oznámení, lze vyčíst i z judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Dne 23. října 2019 byla přijata směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Po uplynutí transpoziční lhůty se směrnice stane pro členské státy po právní stránce závazná, a je proto nutné zajistit její včasnou implementaci.
Cílem návrhu je zajistit ochranu širokému okruhu osob vykonávajících práci v soukromém i veřejném sektoru pro případ, že oznámí protiprávní jednání, o kterém se v souvislosti s výkonem práce dozvěděly. Chráněni budou typicky zaměstnanci a státní zaměstnanci, obchodní partneři zaměstnavatelů, OSVČ, stážisté i dobrovolníci, osoby, které oznamovateli pomohou protiprávní jednání oznámit, a další. Navrhovaná opatření mají sloužit nejen k ochraně potenciálních oznamovatelů protiprávního jednání, ale také k prevenci protiprávního jednání obecně.
Právní úprava ochrany oznamovatelů je považována za jeden z pilířů boje proti korupci a je monitorována v rámci hodnotících mechanismů mezinárodních a neziskových organizací. Zavedení explicitního zákazu postihu oznamovatelů do právního řádu pomůže oznamovatelům zlepšit jejich postavení jak v případě sporu před soudem, tak obecně ve společnosti, a v důsledcích pomůže usnadnit detekci korupce. Zavedením jednoznačné právní úpravy ochrany oznamovatelů by Česká republika vedle povinné transpozice výše uvedené směrnice rovněž deklarovala změnu postoje společnosti ke korupci, kdy se vnímání oznamovatelů bude postupně zlepšovat.
Předložený návrh zákona o ochraně oznamovatelů v části první vymezuje předmět úpravy a základní pojmy (oznámení, oznamovatel, odvetná opatření ad.). V části druhé je upraveno podávání oznámení včetně rozlišení vnitřního oznamovacího systému, podávání oznámení u Agentury na ochranu oznamovatelů a institutu zveřejnění. Dále jsou stanoveny postupy pro přijetí a vyřízení oznámení a práva a povinnosti osob podílejících se na ochraně oznamovatelů. Část třetí stanoví přestupky, zakotvuje přechodné ustanovení a účinnost.
Vnitřní oznamovací systém povinně zavede zaměstnavatel, který v uplynulém kalendářním čtvrtletí zaměstnával v průměru nejméně 50 zaměstnanců, dále zaměstnavatel, který působí ve směrnicí vymezené oblasti (finančních služeb, finančních produktů a finančních trhů, daní, předcházení legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, bezpečnosti dopravy, přepravy a provozu na pozemních komunikacích, ochrany životního prostředí, veterinární ochrany a ochrany spotřebitele), a veřejný zadavatel podle zákona o zadávání veřejných zakázek (vyjma obcí s méně než 10 000 obyvateli, pokud nevykonávají rozšířenou působnost, a veřejných zadavatelů zaměstnávajících v předcházejícím čtvrtletí v průměru méně než 50 zaměstnanců).
Návrh zákona zřizuje Agenturu na ochranu oznamovatelů (jako tzv. vnější oznamovací systém), která se zřizuje jako organizační útvar Ministerstva spravedlnosti. Působnost Agentury je podrobně upravena v hlavě druhé části druhé návrhu zákona. Agentura bude zejména poskytovat metodickou a odbornou pomoc ve věcech ochrany oznamovatelů, přijímat a posuzovat důvodnost oznámení a vydávat potvrzení oznamovatelům.
V neposlední řadě bude úkolem Agentury zvyšování povědomí o problematice whistleblowingu a snaha o zlepšování celospolečenského vnímání oznamovatelů. Na návrh zákona o ochraně oznamovatelů je navázán návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ochraně oznamovatelů.
