Provozní zkušenosti s podtlakovou a tlakovou kanalizací

vakinfocz

Následující text sumarizuje jak výhody alternativních systémů odkanalizování, tak i připomíná určitá úskalí těchto systémů, která nejsou vždy plně prezentována dodavateli budoucím vlastníkům, příp. provozovatelům. U podtlakové kanalizace se jedná zejména o problémy s neprůchodností jednotlivých prvků systémů, způsobené odběrateli a také životnost systému. Z provozního hlediska je možno systém dále optimalizovat instalací vhodného řídícího systému spojeného s možností vzdálené regulace. U tlakové kanalizace je mimo životnost čerpací techniky evidován problém s náklady za provoz čerpacích stanic a časté poruchy instalovaných čerpadel. Oba prezentované systémy přinášejí určité výhody, z dlouhodobého provozního hlediska (a to jak z technického, tak i z ekonomického) se však téměř vždy jedná o náročnější systémy než je systém gravitační a rozhodnutí o investici do konkrétního typu kanalizace je vhodné vždy konzultovat s provozovatelem. 

Ing. Terezita Čermáková, Pavel Pobříslo
Středočeské vodárny, a.s.
Kladno

Středočeské vodárny, a.s. ze skupiny Veolia Voda ČR provozují ve svém regionu cca 575 kilometrů kanalizačních sítí, 44 čistíren odpadních vod a cca 40 přečerpávacích stanic odpadních vod. V tomto výčtu jsou zahrnuty jak gravitační kanalizační systémy, tak systémy podtlakové a tlakové a také smíšené kanalizační systémy, kde je v jedné lokalitě použito více kanalizačních systémů najednou. Provozní zkušenosti s podtlakovou kanalizací se datují od roku 1996, tlakové kanalizace pro celé obce společnost provozuje po zhruba poloviční dobu.

Vzhledem k současnému nárůstu budování tlakových kanalizací v regionu spravovaném společností je tento příspěvek zaměřen zejména na provozní zkušenosti s tlakovou a podtlakovou kanalizací.

Podtlaková kanalizace

Podtlakové kanalizační systémy provozuje společnost Středočeské vodárny, a.s. v následujících lokalitách:

  • Veltrusy u Kralup, 337 podtlakových šachet, ventily Airvac,
  • Tuchlovice u Kladna, 24 podtlakových šachet, ventily Airvac,
  • Dolní Beřkovice a Vliněves – celé obce – cca 1200 obyvatel, 264 podtlakových šachet, ventily Airvac.

Popis systému

Odpadní vody od producentů natékají gravitačně do sběrných šachet, odkud jsou nasávány pomocí automatického podtlakového ventilu do hlavního podtlakového potrubí, ve kterém jsou podtlakem transportovány do podtlakové stanice. Ta je vybavena podtlakovou nádrží a vývěvami, které vytváří v systému podtlak 0,4 – 0,8 baru. Odtud jsou odpadní vody čerpána na ČOV, popř. do systému gravitační kanalizace. Podtlaková kanalizace se navrhuje v místech, kde by gravitační odkanalizování nebylo možné vybudovat z důvodů nevhodné morfologie terénu.

Výhody a nevýhody z pohledu provozovatele

Převažující výhodou podtlakových systému je úspora zemních prací a s tím související úspora investičních nákladů. Další výhodou podtlakového systému je použití menších profilů potrubí a minimální, ne-li žádná nutnost čištění sítí. Po 10-ti letém provozování je možno konstatovat, že zatím nebylo nutno podtlakové ventily jako hlavní technologickou část systému ve větší míře vyměňovat, stačí pouze výměna lehce opotřebitelných dílů (např. gumových těsnění, sedel ventilů apod.)

Naopak za nevýhodu tohoto systému je možno považovat to, že při poruše několika podtlakových ventilů, pokud není závada rychle lokalizována, dojde ke ztrátě funkčnosti celého systému. Další nevýhodou je poměrně značně časově náročná preventivní údržba a seřizování systému. Kontrola a seřízení všech ventilů je prováděna 2x ročně a na tuto činnost jsou vyhrazeni 2 pracovníci a techniku v rozsahu min. 20 pracovních dnů.

Podmínky pro rozhodnutí o odkanalizování podtlakovou kanalizací

První a základní podmínkou pro rozhodnutí o použití podtlakové kanalizace je vyřešení likvidace dešťových vod, aby se tyto nemohly dostat do kanalizačního systému podtlakové kanalizace. K dispozici jsou vcelku dvě možnosti a to buď dešťová kanalizace či likvidace dešťových vod v místě vzniku. U systému podtlakové kanalizace poměrně často přicházíme do styku s problémem, že producenti mají svedeny dešťové vody do systému a při sebemenším dešti dochází k zahlcení sítě podtlakové kanalizace, stálému chodu vývěv, jejich výpadku z důvodu přehřátí a ke kolapsu celého systému. Při volbě systému podtlakové kanalizace by se nemělo zapomínat při dimenzi podtlakových řadů na předpokládaný rozvoj území.

Provozní zkušenosti – sběrné šachty

Z dosavadních provozních zkušeností doporučujeme u sběrných šachet:

  • Průměr sběrné šachty realizovat 1000 mm pro možnost bezproblémového vstupu do šachty při provádění oprav a seřizování podtlakového ventilu. Menší průměr šachty neumožňuje vstup do šachty a nutí pracovníka provádět práci vleže na terénu.
  • Trvat na vyvedení zavzdušňovací trubice pro zavzdušnění ventilu mimo šachtu. V mnoha případech máme zavzdušňovací trubice ukončené krytkou umístěné přímo v podtlakové šachtě pod vstupním poklopem. Zde je nasáván vzduch s vysokou relativní vlhkostí, která kondenzuje v řídícím centru a po určité době ho vyřazuje z provozu, čímž přestává být podtlakový ventil funkční. Toto uspořádání způsobuje problémy i v zimním období, kdy poklopy jsou těsné, zamrzlé, nedochází k vyrovnání tlaku v šachtě a řídící centrum nezavzdušňuje podtlakový ventil, který přestává být funkční.
  • Pravidelně čistit podtlakové šachty od nánosů tuků – minimálně 2x ročně. Pokud se toto neprovádí, zůstávají tuky v jímce, zatukují a zalepí podtlakový ventil a vyřadí ho z provozu.
  • Negativním jevem je nekázeň producentů – v podtlakové šachtě často vzniká problém nedovření podtlakového ventilu z důvodu vniku předmětů, které do kanalizace nepatří (dětské pleny, víčka petlahví, zbytky jídel apod.). S tím souvisí i opakované závady podtlakového ventilu v komunikacích bez zpevněného povrchu, kdy do sběrné šachty vniká písek a nečistoty.

Poslední otázkou zůstává životnost podtlakového ventilu včetně řídícího centra. Dosavadní zkušenosti nenasvědčují tomu, že by bylo nutné po krátkém časovém úseku předpokládat výměnu podtlakových ventilů ve větším rozsahu.

Provozní zkušenosti – podtlakové sběrné potrubí          

Z dosavadních provozních zkušeností doporučujeme u podtlakového sběrného potrubí:

  • Osadit odbočné větve uzávěry pro možnost propláchnutí jednotlivých větví eventuelně uzavření při poruše. S podtlakovým sběrným potrubím nemáme v podstatě žádné problémy.

Nezodpovězenou otázkou doposud ale zůstává kontrola těsnosti tlakové kanalizační sítě po určité době provozování. Výrobci systémů bohužel neuvádí způsob provedení, a tak zůstává např. možnost finančně i organizačně značně náročné tlakové zkoušky za nutnosti odstavení všech producentů nebo provádění preventivní kontroly úniků technikou používanou pro diagnostikou vodovodní sítě.

Provozní zkušenosti – podtlaková sběrná stanice

Z dosavadních provozních zkušeností doporučujeme u podtlakové sběrné stanice:

  • Používat spíše vývěvy olejové, než vývěvy vodokružné. Z našich zkušeností bylo problémem dostatečné chlazení vodokružných vývěv, bylo nutno rozšiřovat chladící okruhy, přesto docházelo k přehřívání vývěv a k jejich poškozování.
  • Při návrhu se zaměřit na dostatečné větrání a chlazení podtlakové stanice. Ve stanici vzniká provozem zařízení (hlavně vývěv) značné množství tepla, které pokud není odváděno způsobuje ve stanici v letních měsících teplotu přes 50 stupňů Celsia. Tato teplota nepříznivě působí na elektronické zařízení ve stanici, způsobuje výpadky a snižuje životnost zařízení.

Praktická opatření k optimalizaci provozu

Velmi pozitivní zkušenost máme z úpravy, kterou jsme provedli v podtlakové sběrné stanici koncem roku 2004. Ruční šoupata na jednotlivých větvích podtlakového sběrného potrubí byla nahrazena ventily se servopohony. V případě poklesu podtlaku ve sběrné nádobě se automaticky nastartuje vyhledávací režim, který uzavře jednotlivé větve podtlakového sběrného potrubí a po jedné je opět po určitou dobu otevře. Zároveň se mírně zvýší podtlak zvýšením výkonu vývěv. Pokud je otevřena pouze jedna větev podtlakového sběrného potrubí, tak ve většině případů zvýšený podtlak sám odstraní závadu na jednotlivé větvi podtlakového sběrného potrubí – většinou nedovřený podtlakový ventil. Pokud nedojde k odstranění závady, tak se vyhledávací režim zopakuje a pokud ani poté není závada odstraněna, režim uzavře tu větev podtlakového sběrného potrubí, kterou vyhodnotil jako poruchovou a signalizuje závadu. Další výhodou této úpravy je to, že dispečer centrálního dispečinku může v případě poruchy sám uzavírat jednotlivé větve systému, které vykazují poruchu a není nutné odstavit celý systém z provozu.

Při povodni v roce 2002 byla podtlaková sběrná stanice Veltrusy zasažena povodní. Původní podtlaková stanice byla odplavena a zničena. Do doby vybudování nové podtlakové stanice bylo nutno denně vyčerpávat o odvážet odpadní vody z cca 300 sběrných šachet. Tento stav trval cca 6 měsíců a byl finančně i nasazením techniky a pracovníků vyčerpávající. Nová podtlaková stanice byla již vybudována nad hranicí stoleté vody. 

Tlaková kanalizace

Tlakové kanalizační systémy provozuje společnost Středočeské vodárny, a.s.v následujících lokalitách:

  • Svárov u Unhoště, cca 140 čerpacích stanic, čerpadla Presskan,
  • Kamenný Most u Velvar, 138 čerpacích stanic, čerpadla Presskan,
  • Olešná u Rakovníka, 180 čerpacích stanic, čerpadla Presskan,
  • Velký Borek  a Mělnická Vrutice, Mělnicko – části obcí – cca 150 obyvatel, 59 čerpacích stanic, čerpadla EFRU,
  • Vraňany, Mělnicko – část obce – cca 100 obyvatel, 38 čerpacích stanic, čerpadla GFZU.

Popis systému

Principem tlakové kanalizace je vybavení každého objektu domovní čerpací jímkou, většinou na soukromém pozemku, ze které jsou splaškové vody přečerpávány do uličních tlakových řadů, které končí buď v gravitační kanalizační šachtě nebo přímo na ČOV. Čerpací stanice jsou tvořeny čerpací jímkou a osazeny čerpadlem s mělnícím zařízením pro rozmělnění kusovitých látek. Čerpadla v působnosti naší společnosti jsou vřetenová typ Presskan, Sigma, Aquaspol a objemová KSB. Systém odvodňuje pouze splaškové odpadní vody, ne odpadní vody dešťové. Systém tlakové kanalizace je navrhován do oblastí s rovinatým terénem, kdy trasy nejsou závislé na konfiguraci terénu a na výškovém vztahu mezi odvodňovanými objekty a uličními tlakovými řady.

Výhody a nevýhody z pohledu provozovatele

Převažující výhodou tlakových systému je bezesporu úspora zemních prací a s tím související úspora investičních nákladů. Ovšem úspora investičních nákladů na celé dílo je dle našeho názoru diskutabilní, protože: Předpokládáme-li životnost kanalizačního systému např. 70 let, u systému tlakové kanalizace je značné množství technologického vybavení, u kterého předpokládáme životnost cca 15 let, po této době bude muset být obnoveno. A to znamená za životnost systému 5x obnovit technologické vybavení, jehož cena není jistě zanedbatelná a tato částka by měla být uvažována při rozhodování o volbě systému odkanalizování. Další výhodou tlakového systému je použití menších profilů potrubí a minimální, ne-li žádná nutnost čištění sítí.

Naopak za nevýhodu tohoto systému považujeme čerpání malých množství odpadních vod velkým počtem čerpadel, dále nutnost dodávky el. energie, značné množství technologického zařízení na soukromých pozemcích a s tím související pravidelná údržba čerpacích jímek a technologie. Nezanedbatelnou nevýhodou systému je riziko, že při malém nátoku do jímky a při čerpání malého množství (např. v noci) dochází k zahnívání splašků v jímce. S tím dále souvisí anaerobní stav v potrubí a dlouhá doba zdržení odpadních vod v sítích, což má značně negativní dopad na ČOV. Česká technická norma hovoří o maximální době zdržení odpadních vod v systému v délce 8 hodin, pokud je objem systému např. 24 m3 a denní produkce odpadních vod 32 m3, nebude tato podmínka zřejmě dodržena.

Zde se musíme také zmínit o tom, že dle našich informací v současné době investor nemůže získat dotaci na kanalizační přípojky u gravitačních systémů, kde je musí hradit buď ze svých prostředků anebo je hradí majitel nemovitosti. Naopak u tlakových systémů může investor získat dotaci i na kanalizační přípojky včetně samotné čerpací jímky a technologického vybavení, tedy na vše. Předpokládáme, že i tento fakt je pro investora jedním z rozhodujících faktorů při volbě systému odkanalizování

Podmínky pro rozhodnutí o odkanalizování tlakovou kanalizací

První podmínkou pro rozhodnutí o použití tlakové kanalizace je vyřešení likvidace dešťových vod, aby se tyto nemohly dostat do kanalizačního systému tlakové kanalizace. K dispozici jsou vcelku dvě možnosti a to buď dešťová kanalizace či likvidace dešťových vod v místě vzniku. U systému tlakové kanalizace ovšem nepřicházíme do styku s problémem, že by se dešťové vody dostávaly do systému, jako je tomu u jiných systémů, např. gravitační splaškové či podtlakové kanalizace. Je to zřejmě způsobeno tím, že každý producent odpadních vod si sám hradí náklady na el. energii na čerpání odpadních vod. Za dost závažné považujeme před rozhodnutím vyřešit dopad tlakového systému na provoz ČOV, viz. kapitola výhody a nevýhody z pohledu provozovatele. Při volbě systému by se nemělo zapomínat při dimenzi tlakových řadů na předpokládaný rozvoj území. Jako jednu z nejdůležitějších podmínek pro volbu tohoto systému považujeme předem si vyjasnit majetkové vztahy k jednotlivým částem díla po výstavbě a také projednat náklady a způsob provozování s producenty odpadních vod. Setkáváme se s tím, že producenti odpadních vod jsou nemile překvapeni, když po uvedení díla do provozu zjistí, že mimo platbu stočného a platby za el. energii by se měli starat o čerpací jímku na svém pozemku a související technologické vybavení. Zde je nutno si uvědomit, že hlavně rotující části čerpadel přicházejí do styku s agresivními odpadními vodami a musí být po určitém čase měněny včetně celého čerpadla. Proto připomínáme, že právní poměr k domovní čerpací jímce včetně technologického vybavení a části přípojky od tohoto prvku veřejné stoce by měl být jednoznačně vyjasněn před rozhodnutím o způsobu odkanalizování.

Doporučení k volbě právních poměrů infrastruktury

Vidíme tři varianty právního vztahu k provozovanému majetku:

  1. Provozovatel je vlastníkem domovní čerpací jímky včetně technologického vybavení a tlakové přípojky – tuto variantu nedoporučujeme, producenta nic nenutí k péči o čerpadlo a technologické vybavení, navíc vznikají problémy se vstupem na soukromé pozemky za účelem čištění, údržby, revizí a na soukromých pozemcích mohou vznikat škody při činnostech provozovatele (vjezd techniky-poškození zeleně, dlažby, znečištění soukromého pozemku, atd.)
  2. Provozovatel je vlastníkem pouze strojního vybavení čerpací jímky (čerpadlo), domovní čerpací jímka a stavební část, přípojka el. energie a ostatní technologie je ve vlastnictví producenta – tuto variantu také nedoporučujeme, viz. důvody v předešlém odstavci.
  3. Provozovatel poskytuje službu s údržbou domovní čerpací jímky včetně technologického vybavení, které je ve vlastnictví producenta – tuto variantu doporučujeme, producent má zájem o údržbu čerpadla i ostatní technologie a má zajištěn v případě potřeby rychlý a kvalitní servis provozovatele, který ovšem nezneužívá, neboť ho hradí. Jistým rizikem vidíme při poruše čerpadla či technologického zařízení náhradu těchto prvků ze strany producenta méně kvalitními či parametrově odlišnými prvky v souvislosti s cenou (za nějaký čas různá čerpadla v domovních čerpacích jímkách), ovšem s tímto jsme se zatím nesetkali. Z provozního hlediska prosazujeme co nejmenší variabilitu v typech čerpadel a zachování jednotnosti systému v dané provozované lokalitě.

Provozní zkušenosti – domovní čerpací stanice

Z dosavadních provozních zkušeností doporučujeme u domovních čerpacích stanic:

  • Průměr šachty domovní čerpací stanice realizovat minimálně 1000 mm a osadit stupadly pro možnost bezproblémového vstupu do šachty (hloubka šachty je min. 1500 mm a občas je vstup nutný).
  • Chráničky z čerpací jímky do rozvodné skříně provádět pro každý kabel zvlášť. Pokud toto není provedeno a v případě nutnosti výměny kabelu či zařízení je bez výkopových prací většinou výměna nemožná.
  • V domovní čerpací jímce neprovádět žádné spoje kabelů, protože dochází k rychlé korozi svorkovnic a následně k poruchám na technologickém zařízení.
  • Pravidelně protáčet uzavírací elementy v čerpacích jímkách – minimálně 2x ročně.
  • Pravidelně čistit čerpací jímky od nánosů tuků a usazenin – minimálně 2x ročně. Pokud se toto neprovádí, zůstávají tuky v jímce, zatukují a zalepí se plovákové spínače, což je vyřadí z provozu, následuje chod čerpadla na prázdno a spálení el. motoru.
  • Zdvojit ochranu spínání čerpadel – např. plováková čidla, ultrazvuková čidla.
  • Důsledně provádět lehce rozebíratelné spojení čerpadla a výtlaku, poté je možná výměna vadného čerpadla a vsazení nového čerpadla bez nutnosti odčerpávání obsahu jímky, v opačném případě je nutno použít fekální vůz (mobilním čerpadlem není kam čerpat) a tím se podstatně zvyšují náklady na opravu.
  • Nutno upozornit, že při výpadku el. energie může po obnovení její dodávky dojít k přetížení celého systému.
  • Poslední otázkou zůstává životnost statorů čerpadel, životnost samotných čerpadel a životnost ostatní technologie vně i mimo čerpací jímky. Odpověď na tuto otázku zatím neznáme, ale je to důležitá informace pro volbu systému ve vazbě na investiční a provozní náklady.

Provozní zkušenosti – tlakové kanalizační přípojky

Z dosavadních provozních zkušeností doporučujeme u tlakových kanalizačních přípojek:

  • Dbát na osazení uzávěrů tlakových kanalizačních přípojek na přístupném veřejném prostranství pro možnost operativního uzavření přípojky v případě poruchy či havárie.
  • Napojení tlakových kanalizačních přípojek na tlakovou kanalizaci provádět pomocí navařovacích navrtávacích pasů.
  • Neregistrujeme jiné problémy ani havárie na tlakových kanalizačních přípojkách.

Provozní zkušenosti – tlaková kanalizační síť

Z dosavadních provozních zkušeností doporučujeme u tlakové kanalizační sítě:

  • Důsledně požívat potrubí určené pro kanalizaci, tzn. označené hnědým pruhem. Setkali jsme se s použitím pro tlakovou kanalizaci potrubí s modrým pruhem a následně navrtání vodovodní přípojky na tlakovou kanalizaci.
  • Pravidelně protáčet sekční uzávěry – min. 2x ročně.
  • Osadit odbočné větve uzávěry pro možnost propláchnutí jednotlivých větví eventuelně uzavření při poruše. Vybavit  kanalizační síť koncovými revizními šachtami a revizními proplachovacími šachtami s osazením uzávěru pro připojení hadice tlakového vzduchu nebo tlakové vody. Automatické odvzdušnění a zavzdušnění doporučujeme umístit do šachet s uzávěrem před armaturou.
  • S tlakovou kanalizační sítí nemáme v podstatě žádné problémy.
  • Obdobně jako u podtlakové kanalizace zůstává nezodpovězenou otázkou kontrola těsnosti tlakové kanalizační sítě po určité době provozování a způsob jejího ekonomicky reálného provádění.

Provozní zkušenosti – provoz ČOV

Z dosavadních provozních zkušeností s provozem ČOV v lokalitách, kde je pouze tlaková kanalizace konstatujeme:

  • Na čistírnách odpadních vod, které jsou napojeny na tlakovou kanalizaci registrujeme vyšší koncentrace znečištění na přítoku do ČOV (až o 50% oproti průměru ostatních ČOV). Z toho logicky vyplývá vyšší koncentrace znečištění na odtoku z ČOV při stejné účinnosti čištění. S tímto poznatkem je samozřejmě nutno počítat již při projektování a navrhování koncentrací znečištění na odtoku z ČOV.
  • V zimním období je na těchto čistírnách odpadních vod nižší teplota odpadních vod na přítoku oproti jiným ČOV. Předpokládáme, že je to způsobeno mělčím uložením potrubí a delší dobou zdržení odpadních vod v systému. Toto je výrazné zvláště v noční době, kdy je produkce OV minimální a venkovní teploty nejnižší.
  • Charakter kalu na těchto ČOV z hlediska jeho mikrobiologického složení je jiný než na ČOV, které jsou napojeny na gravitační síť. Předpokládáme, že je to způsobeno nátokem odpadních vod jiného složení než u gravitačních systémů.
  • Aktivační nádrže pění téměř po celý rok v podstatně větší míře, než u ostatních ČOV. Předpokládáme, že je to způsobeno delší dobou zdržení odpadních vod v kanalizační síti, kde dochází k rozkladu substrátu a z toho důvodu je nedostatek substrátu pro denitrifikaci, která poté nefunguje. Kal zahnívá v kónusech DN a na hladinu DN vyplouvají shnilé kusy kalu. Dávkování odpěňovačů jednorázové i pravidelné má určitý efekt, ovšem jedná se o finančně náročnou činnost. Zkoušíme i skrápění aktivačních nádrží, které napomáhá likvidaci pěny.
  • Jedná se převážně o malé ČOV, kde je vysoká pravděpodobnost nefunkčnosti nitrifikace, z toho pramení vysoké koncentrace N-NH4 na odtoku po poměrně dlouhou dobu (zimní období + náběh, tzn. minimálně 2-3 měsíce) a při určení limitů N-NH4 na odtoku z ČOV je téměř nemožné jejich plnění při stanovení 12 kontrolních odběrů za rok.

Provozní zkušenosti – určení množství odpadních vod od producentů

Tento odstavec možná připadá většině posluchačů jako naprosto zbytečný, protože možnosti měření množství odpadních vod jsou jasně definovány v zákonu o vodovodech a kanalizacích. Ovšem setkali jsme se s tím, že dodavatel doporučil měřit množství odpadních vod u producentů dle spotřeby el. energie, tzn. dle doby chodu čerpadel. Producentům bylo vysvětleno, že tímto způsobem uhradí pouze to množství odpadních vod, které skutečně do kanalizačního systému vypustí, nebudou hradit vodu spotřebovanou (hlavně zálivky, bazény). Z tohoto důvodu se instalovaly elektroměry ke každé čerpací jímce, což navýšilo celkové investiční náklady. Ovšem vzhledem k tomu, že výkon čerpadel není stabilní (výtlačná výška, opotřebení oběžného kola, přicpání čerpadla) nelze odpovědně určit koeficient přepočtu spotřebované el. energie na množství OV. Proto jsme požadovali měření množství vypouštěných odpadních vod v souladu se zákonem 274/2001 Sb. a odmítli jsme určení množství vypouštěných odpadních vod na základě spotřeby el. energie. Mnoho producentů odpadních vod s tímto řešením nesouhlasilo a část odmítala stočné hradit. Je vhodné u domovních čerpacích stanic instalovat měření spotřeby el. energie, popř. měření počtu hodin chodu čerpadla, ovšem pouze jako údaj informativní, nelze tento údaj považovat za podklad pro určení množství vypouštěných odpadních vod.

Závěr

V regionu, spravovaném společností Středočeské vodárny, a.s., se rozvíjí výstavba tlakových i podtlakových kanalizačních systémů, převážně v rozvojových lokalitách, kde se budují nové rozvody inženýrských sítí. V mnoha případech však vlastní provedení systémů není dostatečně řešeno a provozovatel musí následně provádět zajištění činností vedoucích k dlouhodobému bezproblémovému provozu. Mimo zmiňované praktické provozní problémy zůstává smutnou skutečností i to, že dodavatelé při výstavbě často hledají úspory a ukládají např. tlakové i podtlakové kanalizační potrubí v minimální hloubce, což má následky do funkce čístírny odpadních vod a to zejména v zimním období nebo nepoužívají požadované těsnící elementy, což dlouhodobě způsobí nefukčnost celého systému. Výhody systémů (nižší inv. náklady, jednodušší stavby, rychlost výstavby) je však negativně vyvážena trvalými náklady na běžný provoz a náklady na údržbu a obnovu převážně jak domovních, tak i veřejných částí systému.

Příspěvek z konference Provoz vodovodů a kanalizací
VAKIFO 2006

Související články