Dvě koncepce udržitelnosti vodovodů a kanalizací v ČR

Pojem „obnova“ v oboru vodovodů a kanalizací („VaK“) není nic neobvyklého, nemůžeme mluvit o žádné „novince“. V poslední době se tento pojem začíná logicky spojovat s „udržitelností“ VaK. Vyplývá to z podstaty technické infrastruktury VaK, vždyť základní povinností vlastníků VaK je zajistit plynulý a bezpečný provoz (viz zákon o VaK).

Obnova včera, dnes a zítra

Jedna z posledních aktualit na www.sovak.cz uvádí názor Františka Baráka, předsedy představenstva Sdružení vodovodů a kanalizací ČR, z.s. (SOVAK ČR): „Cena vodného a stočného musí být nastavena tak, aby dokázala generovat dostatečné prostředky do obnovy“. Ale již v roce 2009 stejný autor publikoval obdobný názor [1]: „Samozřejmě si všichni přejeme, aby cena vodného a stočného byla co nejnižší. Nemůžeme však přitom ignorovat potřebu udržovat sítě a zařízení v dobré provozuschopné kvalitě, a přitom i zajišťovat další rozvoj vodárenské infrastruktury. Každý další rok otálení v zajišťování investičních zdrojů bude mít v budoucnosti krutý dopad na vlastníky, provozovatele i spotřebitele. Čím déle budeme odkládat získání investičních zdrojů z vodného a stočného, tím strmější a razantnější bude později nárůst ceny vody. Přitom je jasné, že hlavní roli při stanovení ceny vody mají vlastníci vodárenského majetku. Ti musejí zajistit, a spotřebitelům samozřejmě vysvětlit, že hlavní nárůst ceny vody je z důvodů získání investičních zdrojů na obnovu majetku, že většina vybraných peněz za vodné a stočné se bude vracet zpět do obnovy sítí a zařízení“. Čestný člen SOVAKu, Jiří Rosický, formuloval v roce 2010 úkol pro obor VaK [2]: „Zpracovat skutečnou strategii obno­vy vodohospodářské infrastruktury za účasti všech partnerů, kterých se tento úkol týká: státu, krajů, vlastníků, ve spolupráci s odbornou veřejností“. Uběhlo několik let, než se požadavek na obnovu VaK stal součástí oficiální oborové strategie formulované v dokumentech MZe ČR. Podle Koncepce MZe pro období (2004–2010) [3]  byl základní oborový cíl definován bez nutnosti se zabývat „obnovou“: „Strategickými cíli oboru vodovodů a kanalizací je zabezpečení bezproblémového zásobování obyvatel nezávadnou a kvalitní pitnou vodou a efektivní likvidace odpadních vod bez negativních dopadů na životní prostředí, a to za sociálně únosné ceny“. O obnově se také nezmiňuje ani další navazující oborová koncepce MZe platné až do roku 2015.

Na konci roku 2010 skupina „mladých rozhněvaných mužů“ (také jsem byl členem) nabídla svůj návrh [4], který chtěl upozornit na nutnost změny situace, kdy do té doby prioritní výstavba nových zařízení (zejména kanalizací a ČOV) by měla být nahrazena snahou o trvalou adekvátní obnovu zastaralých částí VaK: „Strategickým cílem oboru vodovodů a kanalizací je zabezpečení bezproblémového zásobování obyvatel nezávadnou a kvalitní pitnou vodou a efektivní likvidace odpadních vod bez negativních dopadů na životní prostředí, a to prioritně vytvořením podmínek zaručujících odpovídající obnovu vodovodních a kanalizačních sítí při zachování sociálně únosné ceny.“

Až v roce 2016 zveřejnilo MZe novou základní koncepci oboru VaK v dokumentu [5] „Integrace koncepčních kroků oboru VaK v ČR naplňováním strategie resortu Ministerstva zemědělství s výhledem do roku 2030“ (zkráceně dokument budeme označovat „Koncepce VaK do r. 2030“). A zde je definován strategický cíl: „Zabezpečení vodohospodářských služeb v oboru VaK, které musejí zajistit bezproblémové zásobování obyvatelstva a dalších subjektů pitnou vodou i efektivní likvidaci odpadních vod neohrožující životní prostředí. To vše za podmínek udržitelnosti vodohospodářské infrastruktury stávající i nově budované a za podmínky zachování sociálně únosných cen pro vodné a stočné.“ Koncepce oboru VaK do r. 2030 konstatuje povzbudivou zásadu: MZe vnímá udržitelnost infrastruktury VaK a související zajištění realizace PFO všemi vlastníky VaK v ČR za prioritní.  

Regulace oboru VaK, regulace obnovy

V průběhu roku 2014 již nebyl prosazován názor, že „obor VaK je dostatečně efektivně regulován“, ale postupně došlo ke změně „nástrojů“ regulace. Výbor pro koordinaci regulace oboru vodovodů a kanalizací („Výbor pro regulaci VaK“) byl zřízen v souladu s usnesením vlády ČR č. 86 ze dne 9. února 2015 jako nezávislý koordinační subjekt pro obor vodovodů a kanalizací. Jeho hlavním cílem je zvýšení efektivnosti regulačních mechanismů zajišťující dlouhodobou udržitelnost sektoru vodovodů a kanalizací a zlepšení ochrany spotřebitelů při zachování sociálně únosných cen pro vodné a stočné. Výbor pro regulaci VaK má celkem 13 členů, „zajímavá“ je absence oborového sdružení vlastníků a provozovatelů SOVAK.  Výboru VaK jsou svěřené vládou ČR dvě zásadní kompetence: (1) zasílat regulátorům oboru vodovodů a kanalizací ČR svá většinová schválená doporučení a (2) dohlížet na jejich naplňování. Je nutné ocenit, že činnost Výboru VaK je podrobně publikována na www.eagri.cz a to včetně úplného znění schválených dokumentů. Byly již publikován Výborem VaK schválený dokument „Doporučené minimální obsahové náležitosti provozní smlouvy“, které jsou velmi významně inspirovány prostředím OPŽP („Vzorová smluvní ujednání“, tzv. „VSU“). Dokonce v dříve odmítané oblasti „výkonových ukazatelů“ jsou Výborem VaK doporučovány jako „minimální požadavky na výkonové ukazatele kvality vodohospodářských služeb“ některé výkonové ukazatele používané v OPŽP v rámci VSU. Na MZe v roce 2015, jako personální posílení role a výkonu regulátora oboru VaK, vzniká nový odbor dozoru a regulace vodárenství, v rámci odboru bylo zřízeno oddělení analytické a benchmarkingu a oddělení stížností, kontroly a regulace. Vláda ČR naznačila ve svém usnesení (únor 2015), že tato změna v regulaci nemusí být poslední, viz úkol č. 10 (termín únor 2017): Zpracování Studie proveditelnosti záměru na vytvoření národního regulačního úřadu České republiky pro síťová odvětví v horizontu 5–6 let tak, aby byla regulace těchto síťových odvětví maximálně efektivní, včetně analýzy zkušeností z členských států EU, kde jsou tyto úřady zřízeny.

Součástí regulace musí být v praxi důslednější vymáhání plnění povinností u všech vlast­níků a provozovatelů VaK. Strategii kontroly Koncepce VaK do r. 2030 obsahuje i strategii kontroly, ke kontrole budou přednostně vybírány ke kontrole ty subjekty VaK, u kterých budou zjištěny významné odchylky sledovaných parametrů od ostatních subjektů nebo od předchozích období u stejného subjektu.  Otázkou zůstává, zda budou výsledky kontrol veřejně prezentovány, k čemuž má ministerstvo zemědělství oprávnění.

Obnova a benchmarking

V roce 2016 byla Výborem pro regulaci VaK publikována metodika benchmarkingu pro obor vodovodů a kanalizací a dochází k postupnému zavádění do praxe. Koncepce oboru VaK do r. 2030 uvádí celou řadu cílů benchmarkingu, z hlediska informačního efektu pro veřejnost bude podstatné zejména „zveřejňování informací o stavu, obnově a financování VaK včetně dat o benchmarkingu za jednotlivé vlastníky VaK“. Jedním z cílů benchmarkingu je také sledovat úroveň obnovy, což také zdůrazňuje Koncepce oboru VaK do r. 2030, když pro první etapu benchmarkingu vymezuje „čtyři hlavní směry, a to cenotvorba – efektivita nákladů zahrnutých do ceny pro vodné a stočné, majetek a jeho obnova, kvalita poskytovaných služeb“.

Úspěch benchmarkingu bude závislý nejen na metodice, ale primárně na kvalitě a srovnatelnosti výchozích údajů. Proto v rámci benchmarkingu provozních nákladů se nejedná jen o sběr dat a jejich zpracování, ale je nutné definovat obsah jednotlivých nákladových položek v kalkulaci ceny.

Obnova a položky v kalkulaci ceny

Novela prováděcí vyhlášky k zákonu o VaK („vyhláška k ZoVaK“) v oblasti definice kalkulačních položek byla většinou jen „přepisem“ textu z dřívějšího „opatření obecné povahy“, které definovalo rozsah a obsah nákladových položek.  Stále chybí přesnější (a podrobnější) definice obsahu jednotlivých nákladových položek, po formální stránce není vhodná forma „tabulkového popisu“. Bez jednoznačné definice nákladových položek můžeme jen obtížně uvažovat o „porovnání“ položkových nákladů mezi různými vlastníky.

Bude vhodné uvažovat o zpracování samostatného popisu položek pro oddílný model (včetně situace, kdy provozovatel je sice samostatná společnost, ale 100% vlastníkem provozovatele je vlastník provozovaných VaK) a samostatně pro situaci, kdy vlastník VaK je identický s provozovatelem těchto VaK.

Jednu novinku však novela obsahu kalkulace přinesla, byla zařazená nová položka „č. 4.4 prostředky obnovy infrastrukturního majetku“. Přinesla na první pohled možnost zvýšit zdroje pro obnovu nad rámec účetních odpisů u té části VaK, které byly pořízené s využitím dotací (tato část dotovaného majetku nelze odepisovat). Definice položky „č.4.4“ obsažená v příloze č. 19a Vyhlášky k ZoVaK vypadala velmi nadějně: „Nákladem jsou prostředky potřebné a vymezené na obnovu infrastrukturního majetku „Plánem financování obnovy vodovodů a kanalizací“, umožňující obnovu nad rámec nákladových položek uvedených v položkách 4.1 a 4.2 (odpisy, opravy infrastrukturního majetku). Jedná se i o infrastrukturu pořízenou z dotačních prostředků“. I když tato definice představuje tuto kalkulační položku jako „nákladovou“ (viz „Nákladem jsou prostředky …“), z hlediska daně z příjmu se jedná o položku zvyšující zisk, není to nákladová položka. Můžeme tuto položku označit jako „část zisku účelově určenou pro financování obnovy“, pokud bude v kalkulaci položka „4.4“ nenulová, potom dojde ke zvýšení zisku (ve srovnání se stejnou kalkulací s nulovou položkou „4.4“). Potom by se toto navýšení zisku mělo objevit v položce č. 15 „z ř. 13 (zisk) na rozvoj a obnovu infrastrukturního majetku“. Při použití položky „4.4“ nelze vyloučit, že bude nutné požádat o souhlas MF ČR o „mimořádné“ zvýšení jinak limitovaného meziročního zvýšení hodnoty zisku na 1 m³ fakturované vody. Tato žádost by musela být zdůvodněná podrobně zpracovaným plánem financování obnovy („PFO“) v oblasti popisu rozdělení zdrojů z ceny pro vodné a stočné. Pro oddílný model není tato položka „4.4“ vhodná, zdroje na obnovu nad rámec účetních odpisů je možné vytvářet v rámci „nájemného“.

Nájemné a obnova

Výměr MF specifikující věcně usměrňovanou cenu pro vodné a stočné obsahuje podrobnou definici přípustné výše „nájemného“: Při sjednávání nájemného musí nájemné odpovídat výši odpisů z pronajatého majetku, nákladů na jeho obnovu, režijních nákladů spojených se správou a pronajímáním majetku a výši přiměřeného zisku spojeného s těmito činnostmi. Nájemné zahrnuje přiměřený zisk zajišťující přiměřenou návratnost použitého kapitálu vlastníka vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu, který musí odpovídat hodnotě vloženého majetku vlastníka a míře výnosnosti použitého kapitálu. Protože nájemné může obsahovat také náklady na obnovu VaK (patrně ve výši dle plánu financování obnovy), potom v rámci oddílného modelu nemá význam používat položku v kalkulaci č. 4.4 „prostředky obnovy infrastrukturního majetku“.

Opravy a obnova

Položka č. 4.2 „opravy infrastrukturního majetku“ může obsahovat i zdroje pro financování obnovy VaK, obnova však musí být realizována v roce platnosti kalkulace. Je ale nutný „komentář“ ke kalkulaci, který popíše „účelové“ rozdělení položky „4.2“ na „obnovu“ a „ostatní“ použití, např. odstranění havárií a poruch. Pro oddílný model není tato položka „4.2“ jako zdroj pro financování obnovy vhodná, zdroje na obnovu nad rámec účetních odpisů je možné vytvářet v rámci „nájemného“.

Obnova a co o ní víme

Novela prováděcí vyhlášky k zákonu o VaK přinesla jednu významnou novinku pro vlastníka VaK. Jedná se o „vykazování“ tvorby a použití finančních zdrojů na obnovu VaK. V roce 2016 poprvé měli vlastníci VaK zajisti vyplnění údajů v řádku č. 20 v tzv. „porovnání položek kalkulace a skutečnosti“, přičemž se jednalo o přehled o celkových zdrojích a realizaci obnovy za období 2009-2015 a samostatně za rok 2015. Bude jistě zajímavé, kolik vlastníků připustilo, že v tomto řádku byly předány jen nulové hodnoty, ačkoliv mají jistě mnozí z nich nenulové plány financování obnovy. Bohužel stále neevidujeme údaj o délce obnovených vodovodních a kanalizačních sítí, což by bylo vhodné sledovat alespoň výběrovým způsobem jednou za pět let. Ačkoliv PFO a realizace PFO je nepochybně velmi důležitým dokumentem, novela Vyhlášky k ZoVaK neobsahovala povinnost předávat alespoň jednou za pět let (nebo na vyžádání) PFO na MZe v elektronickém formátu (podobně jako např. tzv. „porovnání položek kalkulace a skutečnosti“).

Z výše uvedeného popisu možností využití některých položek v kalkulaci k vytvoření zdrojů na financování obnovy vyplývá, že je nutné věnovat velkou pozornost souladu mezi kalkulací a plánem financování obnovy, konkrétně „komentáři“ v PFO k popisu dílčích zdrojů z vodného a ze stočného. To vyplývá z „poznámky“ pod tabulkou PFO v příloze č. 18 vyhlášky k ZoVaK: „Finanční prostředky získané z vodného a stočného; v komentáři vlastník popíše zdroje této hodnoty (nájemné, odpisy účetní, opravy, popř. prostředky účelově určené pro obnovu tímto plánem)“. To může v praxi vést k pravidelné „aktualizaci“ PFO, aby bylo dosaženo souladu s kalkulací. Pro zajištění kontroly oprávněnosti zařazení zdrojů pro obnovu do kalkulace by bylo vhodné používat shodnou tabulku „Přehled zdrojů pro financování obnovy“, která by byla závaznou součástí PFO a současně závazným doplňkem kalkulace ceny a také „porovnání položek kalkulace a skutečnosti“. Proč nová tabulka, nebylo by „jednodušší“ přidat další řádky do kalkulace ceny a také „porovnání položek kalkulace a skutečnosti“? Z pohledu odběratelů nejsou vhodné příliš podrobné kalkulace, soustředění do jedné tabulky má větší vypovídací hodnotu. V tabulce by se uváděl jen podíl na financování obnovy z celkové hodnoty kalkulačních položek, tj. řádky tabulky by obsahovaly položky níže uvedené, sloupce by obsahovaly obvyklé údaje (kalkulace – vodné a stočné, „očekávaná skutečnost“ a „kalkulace“, porovnání položek – vodné a stočné, „skutečnost“ a „kalkulace“, „rozdíl“).

Strategie obnovy podle MZe

Byla publikována zpráva MZe o stavu úrovně financování obnovy [6], která obsahuje doporučení pro kontrolní činnost ministerstva zemědělství včetně návrhu nápravných opatření vyžadovaných od vlastníků: Na základě provedené analýzy plnění plánu financování obnovy lze doporučit, aby u vlastníků vodohospodářské infrastruktury, u kterých:

• PFO je plněn v předpokládané výši –  nebylo nutné ukládat další opatření;
• PFO není plněn v předpokládané výši, ale cena pro vodné a pro stočné po započítání předpokládané potřeby prostředků na obnovu, nedosahuje republikového průměru –  navrhujeme zavést taková opatření, aby do 5 let roční tvorba prostředků na obnovu odpovídala teoretické roční potřebě akumulace finančních prostředků;
• PFO není plněn v předpokládané výši a cena pro vodné a pro stočné po započítání předpokládané potřeby prostředků na obnovu, je nižší než sociálně únosná cena a zároveň vyšší než republikový průměr –  navrhujeme zavést taková opatření, aby do 10 let roční tvorba prostředků na obnovu odpovídala teoretické roční potřebě akumulace finančních prostředků;
• PFO není plněn v předpokládané výši a cena pro vodné a pro stočné po započítání předpokládané potřeby prostředků na obnovu, překračuje výši sociálně únosné ceny –  navrhujeme, aby do 10 let roční tvorba prostředků na obnovu dosáhla k hranici sociální únosnosti a dále byla saturována i z jiných zdrojů vlastníka.

Jedná se o první „verzi“ analýzy stavu tvorby zdrojů pro obnovu, která vychází z více jak 1100 předaných „vyúčtování cen pro vodné a stočné“ za rok 2014. Jde pochopitelně o orientační výsledky založené na celorepublikových „průměrných“ hodnotách (průměrná jednotná životnost 71 let). Výsledkem je, že „více než 3/4 subjektů tvoří plán financování obnovy v nedostatečné výši, z toho u 1/3 nedosahuje cena pro vodné a pro stočné, po započítání potřebné částky na obnovu, ani republikového průměru“. Potřebná výše zdrojů byla srovnávána dle součtu kalkulačních položek: 4.1. Odpisy, 4.3 Nájem a 4.4 Prostředky obnovy infrastrukturního majetku. Metodicky byla vyřazená položka č. 4.2 Opravy, podle názoru MZe tato položka „na rozdíl od obnovy, neprodlužuje životnost stavby na hodnotu stavby nové“. Analýza se nezabývala zdroji pro financování obnovy vytvářených z „vlastních zdrojů“ (např. rozpočtu obce), jedná se návrh na postupné (5 nebo 10 let) zvyšování zdrojů pro obnovu v ceně pro vodné a stočné.

Na základě této první analýzy byla formulována Výborem pro regulaci VaK výše uvedená „doporučení“ o navyšování zdrojů pro obnovu v ceně. Mohlo by se zdát, že „doporučení“ není nutné brát vážně. Ale Výbor pro regulaci VaK má také kontrolovat MZe, jak toto doporučení je splněno. Strategie udržitelnosti MZe je založená na tom, že pouze při překročení sociálně únosné ceny z důvodů tvorby plné výše zdrojů na obnovu, je přípustné využívat vlastní zdroje vlastníka (např. z rozpočtu obce). Srovnávací hodnota je počítána jako „plný teoreticky vyčíslený odpis“ z hodnoty VaK (oceněných dle metodiky MZe), přičemž v první variantě se používá celorepubliková „průměrná životnost“ ve výši 71 let. Je vhodné upozornit, že takto vyčíslená minimální hodnota zdrojů na obnovu nemá nic společného s účetními či daňovými odpisy a není založena na skutečné hodnotě VaK dle účetnictví. Důsledkem navržených opatření vůči vlastníkům by mělo být v době 5 až 10 let (někdy i výrazné) zvyšování cen pro vodné a stočné až k hranici sociálně únosné ceny s cílem vytvářen minimální závazné zdroje pro obnovu v ceně pro vodné a stočné. Je dobré si připomenout, že doporučení Výboru pro regulaci VaK k vytváření dostatečných zdrojů pro obnovu nemají zatím legislativní oporu v zákoně (a vyhlášce) o VaK.

Strategie obnovy podle MŽP

Strategie MŽP v rámci závazných dotačních podmínek současného OPŽP se shoduje s MZe snahou o tvorbu zdrojů pro obnovu prioritně v rámci ceny pro vodné a stočné (nárůst ceny je také limitován sociálně únosnou cenou). V rámci OPŽP byla ale zvolená strategie postupného zvyšování zdrojů na obnovu v intervalu 30 let. To je zásadní rozdíl mezi MŽP a MZe, další metodické rozdíly nejsou již tak významné (odlišná teoretická životnost některých částí VaK, hodnota projektů v OPŽP se neoceňují dle metodiky MZe, ale ve výši nákladů podle smlouvy s dodavatelem stavby, do zdrojů pro obnovu se započítává i položka „opravy“).

Obnova se tak stala hlavním tématem v rámci posuzování udržitelnosti projektů v novém OPŽP (2014-2020). Každý příjemce dotace v oboru VaK bude muset závazně dodržovat vypočítané minimální hodnoty pro tvorbu zdrojů na financování obnovy, bude prováděná kontrola dodržování této závazné dotační podmínky po dobu deseti let, a to dle skutečných hodnot uvedených v „porovnání položek ceny kalkulace a skutečnosti“. Výsledné narůstající hodnoty pro obnovu uvedené ve výpočtu dle OPŽP jsou prezentované v tzv. stálých cenách v cenové úrovni prvního roku uvedení projektu do provozu. Ale kontrolované hodnoty musí příjemce dotace vytvářet pochopitelně v tzv. běžných cenách ovlivněných predikcí inflace, správné skutečné hodnoty budou pochopitelně vyšší než vypočítané hodnoty ve stálých cenách. Současné hodnoty budoucí inflace jsou nastavené ve výšin dvou procent. Nevýhodou je, že tyto závazné hodnoty v předpokládaných běžných cenách nejsou v rámci výpočetního nástroje prezentovány (vypočítány). Je otázkou, kolik příjemců dotací si provede tento přepočet a nastaví správně pro OPŽP závazný PFO.

Ovšem existuje ještě jeden zásadní rozdíl v přístupu MŽP a MZe. Pokud vlastník VaK část zdrojů pro financování obnovy v PFO vytvářel v minulosti z vlastních zdrojů (mimo cenu pro vodné a stočné), nebylo (a zatím není) to v rozporu platnou vyhláškou k ZoVaK. Pokud bude MZe uplatňovat výše uvedená doporučení (viz závěr textu Analýzy plnění plánu financování obnovy [6]), potom bude mít vlastník 5 nebo 10 let na „převod“ těchto zdrojů do ceny pro vodné a stočné. V podmínkách OPŽP tak musí učinit „skokem“, tj. v prvním roce po ukončení projektu se všechny vlastní zdroje uvedené v PFO převedou automaticky do zdrojů z vodného a stočného. To může vést k výraznému cenovému skoku, což je z pohledu nálady odběratelů velmi nepříjemný jev, je v rozporu s původním tvrzením SFŽP „o postupném nárůstu ceny“. Vytváří to také diskriminační situaci, protože vlastníkovi s nulovými vlastními zdroji v PFO budou určené závazné minimální hodnoty v ceně pro obnovu výrazně nižší, než pokud by si v minulosti z vlastního rozpočtu vytvářel zdroje na obnovu.

Závěr

Zdá se, že stále platí [7] „Duo cum faciunt idem, non est idem“, žadatel o dotaci si může jen povzdechnout „Dūra lēx, sed lēx“, protože určitě jako vlastník VaK nebude ten třetí ze známého „Duobus certantibus tertius gaudet“.

Literatura

[1] BARÁK F.: Voda musí zdražit, Profit, 23. 2. 2009, str. 50
[2] ROSICKÝ J.: Životnost a obnova vodohospodářských zařízení, Sborník semináře „Životnost a obnova vodohospodářské infrastruktury“, Dříteč, září 2010
[3] Koncepce vodohospodářské politiky MZe ČR pro období po vstupu do EU (2004-2010), [online], dostupné z: www.eagri.cz
[4] DOVOLIL P., VÁLEK P., VYKYDAL M., YOUNG T.: Jak (a co) dál v oboru vodovodů a kanalizací v České republice, Vodní hospodářství 2010, č. 12, str. 326 – 330, [online], dostupné z: http://www.vodnihospodarstvi.cz/ArchivPDF/vh2010/vh12-2010.pdf
[5] Integrace koncepčních kroků oboru VaK v ČR naplňováním strategie resortu Ministerstva zemědělství s výhledem do roku 2030, [online], dostupné z: www.eagri.cz
[6] Analýza plnění plánu financování obnovy, [online], dostupné z: www.eagri.cz
[7] Latinské výroky [online], dostupné z: https://cs.wikiquote.org/wiki/Latinsk%C3%A9_v%C3%BDroky#D

Článek z konference OBNOVA 2017, Brno

RNDr. Miroslav Vykydal
samostatný konzultant