Hygienické minimum pro pracovníky ve vodárenství

Co to je “Hygienické minimum pro pracovníky ve vodárenství”? Něco, co příslušní pracovníci ve vodárenství dávno znají nebo by měli znát – to by mohla být obvyklá odpověď náhodně vybraného a dotázaného vedoucího vodárenského pracovníka. Je to zároveň dobrý startovní bod pro rozvíjení tohoto sdělení. V podmiňovacím způsobu je totiž určitá nejistota (opravdu to všichni znají?) a pak jsou zde nově nastupující pracovníci – opravdu bývají vždy a patřičným způsobem poučeni o hygienických zásadách správné provozní praxe?

MUDr. František Kožíšek, CSc.
Státní zdravotní ústav
Praha

Ke zmírnění a překonání této nejistoty by měla přispět nová publikace, kterou pro své členy připravuje k vydání SOVAK ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem (SZÚ) a Centrem pro další vzdělávání ve vodním hospodářství. Nejedná se ale o pouhou osvětu, ale zároveň o naplnění požadavku zákona o ochraně veřejného zdraví.

Novela tohoto zákona (č. 258/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů) z roku 2005 totiž prohlásila provozování úpraven vod a vodovodů za činnosti epidemiologicky závažné (viz § 19 odst. 1 jmenovaného zákona), pro jejichž výkon stanovuje zákon určité hygienické požadavky. Konkrétně to znamená, že “fyzické osoby přicházející při pracovních činnostech v úpravnách vod a při provozování vodovodů do přímého styku s vodou” musí mít zdravotní průkaz a znalosti nutné k ochraně veřejného zdraví (viz § 19 odst. 2 a 3 jmenovaného zákona). Uvedená formulace (“fyzické osoby, které…”) má rozlišit pracovníky pracující v těch prostorách úpravny a na vodojemech, kde je otevřená hladina vody, nebo provádějící přímé zásahy do potrubí – tedy pracovníky, na které se uvedené požadavky vztahují – od pracovníků ostatních (např. kancelářských).

Hygienický orgán (=orgán ochrany veřejného zdraví) má právo “znalosti nutné k ochraně veřejného zdraví” ověřit a pokud by pracovník příslušné znalosti neměl, nemůže dočasně, do doby vykonání opravné zkoušky, vykonávat svoji práci.

Rozsah znalostí nutných k ochraně veřejného zdraví z hlediska prevence nemocí způsobených vodou u osob přicházejících při pracovních činnostech v úpravnách vod a při provozování vodovodů k přímému styku s vodou je rámcově uveden v příloze č. 3 novelizované vyhlášky č. 490/2000 Sb., o rozsahu znalostí a dalších podmínkách k získání odborné způsobilosti v některých oborech ochrany veřejného zdraví. Tato novela prošla na přelomu let 2005/2006 vnějším připomínkovým řízením a v září 2006 byla projednána v legislativní radě vlády Jedná se o následující okruhy znalostí:

1. Požadavky na zdravotní stav osob vykonávajících příslušnou činnost.
2. Zásady osobní hygieny při práci.
3. Zásady hygienicky nezávadné obsluhy a údržby vodárenských zařízení.
4. a) Základní znalosti o příčinách, epidemiologii a zásadách předcházení vzniku a šíření nákaz, na kterých se může podílet voda.
   b) Otravy z pitné vody.
5. Speciální hygienická problematika podle pracovní činnosti v rozsahu provozního řádu úpravny vody nebo vodovodu.

SZÚ na žádost ministerstva zdravotnictví zpracoval příručku obsahující tyto znalosti, která bude poskytnuta orgánům ochrany veřejného zdraví a prostřednictvím SOVAKu též vodohospodářům. V září 2006 byl obsah příručky schválen ministerstvem zdravotnictví a příručka připravena k tisku, čekalo se jen na vydání výše zmíněné novely vyhlášky č. 490/2000 Sb. Zároveň byl v rámci projektu “Centrum dalšího vzdělávání ve vodním hospodářství” (jehož nositeli jsou VUT Brno, SOVAK a SZÚ) připraven jednodenní školící kurz v tomto “hygienickém minimu” a jeho absolvování (doloženo dokladem) by mělo být pro hygienický orgán zárukou, že pracovník požadované znalosti má. První kurz proběhl dne 14.9.2006 v Brně, druhý by měl proběhnout v říjnu v Ostravě a další budou uspořádány podle zájmu.

Obsah příručky (a kurzu) je následující:

Snahou zpracovatelů příručky a kurzu především bylo:

• Uceleně shrnout správné hygienické zásady bezpečného vodárenského provozu (bezpečností provozu se zde nemyslí ochrana zdraví zaměstnanců při práci, ale provoz zajišťující stálou nezávadnost – bezpečnost dodávané vody).
• Neposkytovat jen “suchou teorii”, ale na řadě příkladů z praxe dokumentovat, jaké důsledky může mít zanedbání jednotlivých hygienických zásad – viz ukázka dále.
• Poskytnout další užitečné informace, které nejsou dosud uceleně dostupné (např. v příloze 1 je seznam všech ukazatelů jakosti vody podle vyhlášky č. 252/2004 Sb. a u každého ukazatele jsou uvedeny jednak zdroje znečištění, jednak hygienický význam ukazatele a případná zdravotní rizika – viz ukázka dále).

Následuje ukázka z kapitoly “Zásady hygienicky nezávadné obsluhy a údržby vodárenských zařízení” týkající se úpravy a distribuce pitné vody.

Úprava vody:

• Vhodný technologický postup úpravy vody se aplikuje v závislosti na jakosti surové vody, přičemž je nutné vzít v úvahu nejen obvyklé (průměrné) hodnoty, ale i nárazové znečištění. Pro úpravu vody se mohou použít jen schválené technologické postupy, které jsou uvedeny ve vyhlášce č. 409/2005 Sb. (§14 odst. 3). V případě, že mají být použity jiné technologické postupy, je nutno si vyžádat souhlas příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.
• Zavedení nové technologie úpravy vody nesmí přímo nebo nepřímo vést ke zhoršení stávající jakosti vody a jejích organoleptických vlastností. Technologie úpravy vody nesmí být příčinou vnesení cizorodých, zdraví škodlivých látek do pitné vody. Musí co nejvíce respektovat přírodní složení vody a zachovávat biologickou hodnotu pitné vody.
• Používané chemické přípravky k úpravě pitné vody a teplé vody musí splňovat požadavky na čistotu, které jsou rovněž obsaženy ve vyhlášce č. 409/2005 Sb. (příloha č. 2). Chemické přípravky nesmí vedle toho obsahovat žádné cizorodé látky typu pesticidů, polyaromatických uhlovodíků, kyanidů apod., které nejsou přirozenou součástí výchozí suroviny nebo nevznikají ze suroviny během výroby chemického přípravku. Chemické přípravky nesmějí dále obsahovat patogenní mikroorganismy, být zdrojem mikrobiálního nebo jiného znečištění vody a obsahovat radioaktivní látky nad stanovený limit.
• Pro aplikaci jiných chemických přípravků než těch, které jsou uvedeny ve vyhlášce č. 409/2005 Sb., je nutný souhlas orgánu ochrany veřejného zdraví (v tomto případě ministerstva zdravotnictví). Vodárenské společnosti by měly vyžadovat i po dodavateli používaného dezinfekčního prostředku pro úpravu vody doklad, že odpovídá požadavkům uvedené vyhlášky.
• Chemické přípravky pro úpravu vody musí být skladovány v souladu s požadavky na bezpečnost práce a ochranu prostředí a v souladu s požadavky na skladování, které udává výrobce. Lze používat jen přípravky, které nemají prošlou expirační dobu (dobu trvanlivosti) – to je zvláště důležité u chlornanu sodného a podobných přípravků na bázi chloru, ve kterých koncentrace účinné složky s časem (a zvláště při skladování v nevhodných podmínkách) klesá, takže i při pečlivém dávkování přípravku, který je již částečně znehodnocen, nemůže být dezinfekce účinná.
• Na úpravně vody je nutné přísně dbát na to, aby nedošlo k záměně žádných chemických přípravků a aby všechny určené chemické látky byly dávkovány přesně v tom množství, jak předepisuje provozní řád.
• Obsluha úpravny a vodovodu si musí průběžně všímat kvality surové a upravované vody. Vzhled (barva, zákal) a pach vody se snadno a rychle zjišťuje a jakákoli neobvyklá změna může být prvním signálem, že došlo k nějaké neobvyklé a nežádoucí události. Na základě řady výsledků analytických stanovení by mělo být pro každý ukazatel (chemický a z mikrobiologických pro počty kolonií) definováno “normální rozmezí” a dále interní varovné limity, které signalizují, že dochází k nečekaným nebo dokonce nežádoucím změnám a že je nutné vyšetřit příčinu popřípadě začít s nápravnými opatřeními.

Distribuce vody:

• Otvory ve stavbách (např. okna, dveře, větrací otvory) by měly být omezeny na nezbytné minimum a v provedení, které zabraňuje vniku zvířat a nepovolaných osob. Větrací otvory nádrží s vodou je třeba koncipovat tak, aby nebylo možné ovlivnit kvalitu vody zvenčí. Neměly by se v žádném případě nacházet přímo nad hladinou vody. Je potřeba pravidelně kontrolovat, zda všechna okna a větrací otvory jsou neporušená a zakrytá mřížkou (sítí). Vhodné je vybavení větracích otvorů speciálními vzduchovými filtry.
• Pravidelné fyzické prohlídky stavu vodojemů a všech dalších provozních objektů se provádí v četnosti, jak vyžadují místní poměry. Stejně tak odkalování akumulačních nádrží a trubních řadů.
• Pokud se opravuje vodovodní potrubí, které je proto otevřené, a je nezbytné přerušit práci (např. do druhého dne), je vždy nutné na dobu nepřítomnosti osob potrubí znovu dočasně zakrýt (uzavřít); v žádném případě ho nelze nechávat otevřené.
• Po ukončení prací na opravě potrubí nebo jiných částí vodovodního systému je nutné dané partie v zařízení nejprve pečlivě mechanicky očistit. Hadry na utření by měly být z materiálu na jedno použití. Následuje dezinfekce opravovaného místa (např. pomocí 5 % roztoku chlornanu nebo 1 % až 3 % peroxidu vodíku) a potom proplach či oplach čistou vodou. Před uvedením potrubí či jiné části do provozu je zapotřebí odebrat vzorek vody na mikrobiologické vyšetření a vyčkat na potvrzení její nezávadnosti.

Uvádění do provozu nově rekonstruovaného vodovodního potrubí (vodojemu), opatřeného vnitřní vystýlkou na bázi cementu, je možné pouze za podmínek uvedených ve vyhlášce č.409/2005 Sb. (§ 12). Znamená to určitou dobu kontaktu s vodou, která se musí obměňovat, a provedení kontrolního rozboru vody. Tyto postupy by měly být zapracovány do příslušných provozních řádů (či standardních operačních postupů) firem, které tyto materiály aplikují, i vodárenských společností, které takto renovované části sítě užívají.

• Osoby, které se z nezbytných technologických či kontrolních důvodů zdržují v prostorách zásobních nádrží, kde protéká voda, v místech filtrů, vodovodních potrubí apod. musí nosit vhodný a čistý ochranný oděv a obuv. Vhodné jsou zejména světlé gumové holínky, které smějí být použity pouze pro tento účel a před vstupem do těchto prostor musí být dezinfikovány (např. 5 % roztokem chlornanu po dobu 20 až 30 sekund). Je-li z vážných důvodů nezbytné vstoupit do potrubí nebo zásobníku, ve kterých je ještě přítomna voda, která bez další úpravy teče ke spotřebiteli, je nutné kromě popsaného oděvu a obuvi nosit rukavice, pokrývku hlavy a ochrannou roušku na ústa a nos. Pro použití v obtížných situacích (např. práce v potrubích) se v zahraničí osvědčily bílé ochranné oděvy s kapucou. Bílá barva je užitečná pro snadnou vizuální kontrolu čistoty.
• Nelze podceňovat výše zmíněné používání ochranného oděvu, obuvi a dalších pomůcek nebo uplatňování jiných hygienických opatření s poukazem na to, že voda je chemicky dezinfikována. Účinnost běžně používané chemické dezinfekce je vůči různým patogenům různá a zdaleka ne ve všech případech dostatečná. Proto je pro zajištění mikrobiologické nezávadnosti důležitější kombinace různých stupňů úpravy (jednou z nejdůležitějších je filtrace) než samotná chemická dezinfekce. Informativní přehled dezinfekční účinnosti jednotlivých stupňů úpravy vody je uveden v příloze B.
• Tam, kde je to z důvodu zvláštních tlakových poměrů v distribuční síti potřebné, musí být na potrubí instalováno zařízení zabraňující zpětnému toku.

Následuje ukázka z přílohy 1
(ukazatele jakosti pitné vody, jejich hygienický význam a zdroje znečištění):

Příspěvek z konference Provoz vodovodů a kanalizací
VAKIFO 2006