Dne 7. listopadu v Clarion Congress Hotel Ostrava při příležitosti konference Provoz vodovodů a kanalizací 2017 uspořádalo Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, z.s., tiskovou konferenci ke Stavu vodárenství v ČR a očekávanému vývoji. Aktuální informace zprostředkovali zástupci SOVAK ČR i dvou resortních ministerstev. Za Ministerstvo zemědělství zde vystoupil náměstek Ing. Aleš Kendík, za Ministerstvo životního prostředí náměstek Ing. Jan Kříž a za SOVAK ČR předseda představenstva Ing. František Barák a ředitel Ing. Oldřich Vlasák.
Situace v České republice ohledně vybudované infrastruktury vodovodů a kanalizací je pozitivní. Více než 94 procent obyvatel je napojeno na kvalitní pitnou vodu a téměř 85 procent obyvatel na kanalizace, které jsou ukončeny čistírnou odpadních vod. Ředitel Oldřich Vlasák doplnil, že „…hodnota vodárenské infrastruktury v České republice dosahuje částky přes jeden bilion korun. Podle poznatků a dat Eurostatu z hlediska zásobování obyvatelstva pitnou vodou, ale i ztrát na trubní síti patříme mezi špičku v Evropě.“ Ing. Jan Kříž připomenul nutnost adaptace infrastruktury v souvislosti s hrozícími epizodami sucha: „Bude zapotřebí jednak zpřísnit parametry vypouštění z čistírny odpadních vod, tak propojovat vodárenské soustavy, či hledat nové zdroje pitné vody. Právě komunikace se Sdružením oboru vodovodů a kanalizací ČR, z.s., je velmi důležitá, protože disponují experty a know-how. Stát v oblasti strategií i legislativy by měl nastavit podmínky ve vodohospodářské oblasti tak, aby netrpělo životní prostředí.“
Na tiskové konferenci bylo řečníky obsáhle probíráno nastavení společné dlouhodobé koncepce vodního hospodářství. Předseda SOVAK ČR zdůraznil i nutnost hlubší spolupráce „velké vody“ (povodí) a „malé vody“ (vodovody a kanalizace): „Bez povrchové vody se provozovatelé vodovodů a kanalizací neobejdou, ostatně v České republice jich zhruba polovina využívá k výrobě povrchové zdroje. Koncepce by měla obsáhnout celé hospodářství, včetně zemědělství, lesního hospodářství, hospodaření s vodou v obcích, ale i výstavby retenčních nádrží, rybníků, či přehradních nádrží.“ Ing. Aleš Kendík v této souvislosti připomenul, že v současné chvíli má Ministerstvo zemědělství schválenou patnáctiletou strategii, tedy do roku 2030, kde jsou největší cíle pro vodní hospodářství již nastíněny. „Diskusi vedeme ale nad tím, jak jednotlivé koncepce, jakými jsou například krajské plány vodovodů a kanalizací, či plány hlavních oblastí povodí, propojovat. Nejsem si úplně jistý, jestli by se povedlo vytvořit souhrnnou koncepci vodního hospodářství napříč všemi rezorty.“
Diskutována byla také možnost inspirovat se ohledně koncepce v zahraničí. Situace je v různých zemích Evropské unie odlišná. Například v Anglii nebo Německu bývá povrchová i podzemní voda ve společné kompetenci jednoho úřadu. Někdy je vytvořen pro tyto účely přímo speciální vládní úřad, anebo povodí spravují kromě povrchové vody i podzemní vodu. Jak podotknul Ing. František Barák „jedna taková kompetence by značně usnadnila práci vodohospodářům i v České republice, třeba při stanovování standardů na čerpání, nebo kvalitu vypouštěných vod.“
Na tiskové konferenci zaznělo i aktuální téma atomizace oboru VaK v České republice a s tím souvisejících problémů. Požadavky na kvalitu pitné vody jsou natolik přísné, že řada starostů není schopna při vlastním provozování je zajistit a také si nevytváří fond prostředků na obnovu infrastruktury. Problematické bývá také, že při výskytu sucha není zajištěna plynulá dodávka vody. Řešením by mohlo být napojování na související vodárenské soustavy. „Optimálním modelem by byla finanční pobídka pro větší společnosti, které novou obec přičlení, připojí ji ke své vodárenské soustavě a současně jí vypomohou s modernizací, provozováním a údržbou. Byla by tak kompenzována náprava rozdílu v kvalitě infrastruktury nového člena,“ upřesnil Ing. Oldřich Vlasák. Ing. Jan Kříž uvedl, že v řadě aglomerací byla díky dotacím Ministerstva životního prostředí vybudována čistírna odpadních vod. Připouští ovšem, že pro starosty malé obce je pak nadlidský úkol stavbu dále udržovat. „Starostové v některých obcích nevybírají stočné, počítají se záporným kalkulačním ziskem. Problematické také je, že větší obce nechtějí menší vzít pod sebe, neboť pro ně není takové provozování efektivní. Měla by nastat systémová změna.“
Neúnosnou situaci potvrdila i starostka obce Kunína Dagmar Novosadová, DiS: „Postavit kanalizační síť a čistírnu odpadních vod je to nejmenší, ale je obtížné provoz, obzvlášť na malé obci, zajistit v odpovídající kvalitě v souladu s platnou legislativou. Navíc zastupitelé většinou chtějí pro občany udržet co nejnižší ceny za stočné, což není dobrá cesta.“ Jiná situace je v obcích, které na financování využily evropské dotace. Dochází tam ke zvýšení vodného a stočného, protože jsou dotačními podmínkami donuceni zajistit udržitelnost projektu nastavením plně nákladové ceny. „Je na starostech, jak vysoké vodné a stočné budou vybírat, ale měli by deklarovat, kolik přesně dotují a jaká je tedy reálná cena za stočné. Samozřejmě jde o rozhodnutí samosprávy, jak s penězi naložit. O to méně finančních prostředků mohou pak investovat například do chodníků či dětských hřišť,“ uzavírá Ing. Oldřich Vlasák.
Ing. Ivana Weinzettlová Jungová
SOVAK ČR
