Vyhláška stanoví kritéria pro dva typy odpadu, které mohou přestat být odpadem. Jedná se o kritéria pro tuhá paliva z odpadů a dále o požadavky na paliva vyrobená z odpadní biomasy. Základní rozdíl mezi těmito dvěma typy paliv z odpadu spočívá v tom, že palivo vyrobené z odpadní biomasy splňuje zároveň definici biomasy ke spalování ve stacionárních zdrojích podle vyhlášky č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Při spalování paliva vyrobeného z odpadní biomasy proto nemusí být plněny požadavky stanovené pro tepelné zpracování odpadu z hlediska ochrany ovzduší.
Současná právní úprava neumožňuje, aby paliva vyrobená z odpadu přestala být až do svého finálního zpracování odpadem, s výjimkou paliv vyrobených z biomasy. S palivy z odpadu je tak dle platné právní úpravy nutno nakládat v plném režimu nakládání s odpady. To výrazným způsobem ztěžuje výrobu a uplatnění takovýchto paliv. Zároveň větší energetické využívání odpadu právě ve formě paliv vyrobených z odpadu může přispět k odklonu odpadů od skládkování.
Navrhovaná vyhláška proto nastavuje pravidla, při jejichž splnění bude možné využití paliv z odpadu mimo odpadový režim. Požadavky jsou stanoveny tak, aby v tomto procesu nedocházelo k ohrožení životního prostředí nebo lidského zdraví nad míru, kterou zajišťuje nakládání s těmito palivy v odpadovém režimu. Požadavky vztahující se k ochraně ovzduší při tepelném zpracování odpadu podle právních předpisů v oblasti ochrany ovzduší zůstávají nadále zachovány. Lze předpokládat, že zjednodušení využití paliv z odpadu přispěje k odklonu odpadů ze skládek směrem k jejich energetickému využití.
Čl. 5 odst. 5 směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů požaduje, aby členské státy do roku 2035 omezily skládkování komunálních odpadů na nejvýše 10 % z jejich celkové produkce. Čl. 5 odst. 3 písm. f) této směrnice pak požaduje, aby na skládky nebyl přijímán odpad, který byl sbírán odděleně pro přípravu k opětovnému použití a recyklaci podle čl. 11 odst. 1 a článku 22 směrnice 2008/98/ES, s výjimkou odpadu vzniklého z následného zpracování odděleně sebraného odpadu, u něhož skládkování vede k nejlepšímu výsledku z hlediska životního prostředí v souladu s článkem 4 uvedené směrnice. Aby bylo možné splnit uvedené cíle a povinnosti vyplývající ze směrnice, je nezbytné zajistit v maximální možné míře energetické využití nerecyklovatelných odpadů.
Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“), a navazující prováděcí vyhláška č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších přepisů, v návaznosti na předpisy Evropské unie aktuálně omezily možnost ukládání výmětu z dotřiďování separovaných komunálních odpadů na skládky. V České republice je tak nezbytné zajistit dostatečnou kapacitu zejména pro výmět z dotřiďování plastových odpadů. Tyto odpady nejsou vhodným vstupem do klasických zařízení na energetické využití odpadu, ale je vhodné je dále dotřiďovat a vyrábět z nich tuhá paliva z odpadu, která jsou s ohledem na svou vysokou výhřevnost vhodným zdrojem energie. Tato paliva je možné uplatnit zejména v cementárnách, ale jejich využití je možné i v jiných zařízeních, kde budou nahrazovat spalování fosilních paliv.
Při použití v takovýchto zdrojích musí být v současné době splněny jak veškeré podmínky pro nakládání s odpady podle zákona o odpadech, tak všechny podmínky pro tepelné zpracování odpadu podle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“). U takto zpracovaných paliv přitom není z hlediska ochrany životního prostředí přísná regulace v režimu nakládání s odpady, která s sebou nese velkou administrativní a finanční zátěž, nezbytná. Navrhovaná vyhláška by proto měla nastavit pravidla, při jejichž splnění bude možné využití tuhých paliv z odpadů mimo odpadový režim. Tato pravidla by měla zároveň zajistit, aby v tomto procesu nedocházelo k ohrožení životního prostředí nebo lidského zdraví nad míru, kterou zajišťuje nakládání s těmito palivy v odpadovém režimu.
Palivo, které splní kritéria nastavená vyhláškou, přestane být odpadem. Nebudou se na něj proto vztahovat povinnosti stanovené pro nakládání s opady podle zákona o odpadech. Protože se již nadále nebude jednat o odpad, nebudou se na něj vztahovat ani povinnosti stanovené ve vztahu k nakládání s odpady jinými právními předpisy, např. zákonem č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, ve znění pozdějších předpisů, nebo zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Ačkoli palivo z odpadu již nadále nebude považováno za odpad, návrh vyhlášky s ohledem na zajištění dostatečné míry ochrany ovzduší požaduje, aby na tuhé palivo z odpadu byly při jeho spalování aplikovány veškeré podmínky, které právní předpisy na ochranu ovzduší stanoví pro případ, že dochází k tepelnému zpracování odpadu. Z pohledu legislativy na ochranu ovzduší tedy bude k tuhému palivu z odpadu přistupováno při jeho spalování tak, jako by byl tepelně zpracováván odpad. Podmínky jsou v návrhu vyhlášky nastaveny tak, že při spalování tuhého paliva z odpadu musí být plněny veškeré požadavky pro tepelné zpracování odpadu stanovené zákonem č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Současně bude omezen okruh stacionárních zdrojů, ve kterých bude možné tuhé palivo z odpadu spalovat. Tyto zdroje budou muset mít povolení provozu k tepelnému zpracování odpadu vydané podle zákona ochraně ovzduší a současně budou muset plnit požadavky na nejlepší dostupné techniky (tj. nejlepší dostupné techniky pro velká spalovací zařízení, pro spalování odpadu, pro výrobu cementu, vápna a oxidu hořečnatého).
V případě paliv vyrobených z biomasy je naprostá většina již v současné době zcela mimo režim nakládání s odpady, protože je vyráběna z primárních surovin, nebo splňuje podmínky pro vyloučení z působnosti zákona o odpadech na základě § 2 odst. 1 písm. d). Případně jsou vyráběna ze surovin, které naplňují podmínky vedlejšího produktu, a problematika nakládání s odpady se jich proto nedotýká.
Nicméně existuje biomasa, která je zařazena do odpadu původcem přesto, že by tak zařazena být nemusela, biomasa, která je odpadem, protože nenaplní všechny definiční podmínky vedlejšího produktu, a biomasa, která vždy naplní definici odpadu, (například dřevo, které je demoličním odpadem). Palivo vyrobené z odpadní biomasy může být v současné době vyňato z odpadového režimu na základě povolení krajského úřadu vydaného podle § 10 zákona o odpadech. Aby se předešlo administrativní zátěži spojené s vydáváním individuálních rozhodnutí krajského úřadu a současně, aby byly podmínky ukončení režimu odpadu pro paliva vyrobená z odpadní biomasy jednotné, je vhodné vydat tuto vyhlášku.
Zákon o odpadech umožňuje, aby paliva vyrobená z odpadu opustila režim nakládání s odpady, pokud budou vymezena v prováděcím právním předpisu, který zároveň nastaví podrobná kritéria, která zajistí dostatečnou ochranu životního prostředí. Vydání této vyhlášky dlouhodobě podporují jednotlivé zaměstnavatelské svazy a také Ministerstvo průmyslu a obchodu.
Čl. 6 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/851 umožňuje členským států stanovit podrobná kritéria pro uplatňování podmínek, za kterých může odpad přestat být odpadem, a to pokud nebyla kritéria pro takový druh odpadu stanovena na úrovni Evropské unie postupem podle čl. 6 odst. 2. Tato podrobná kritéria stanovená členskými státy musí zohledňovat veškeré případné nepříznivé dopady látky či předmětu na životní prostředí a lidské zdraví a musí být v souladu s požadavky stanovenými v čl. 6 odst. 2 směrnice.
Navržená vyhláška odpovídá základním kritériím vztahujícím se na odpady, které přestávají být odpadem podle čl. 6 odst. 1 této směrnice, a nastavuje kritéria, která zohledňují veškeré možné nepříznivé dopady paliv z odpadů na životní prostředí nebo lidské zdraví. Splňuje tak veškeré požadavky na nastavení kritérií vymezené v čl. 6 odst. 3 této směrnice. Vyhláška bude notifikována podle směrnice 2015/1535, jak čl. 6 odst. 3 požaduje.
Vyhláška zakazuje při výrobě paliv z odpadu využití odpadů, které nesplňují požadavky na opětovné uvádění na trh podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2019/1021 o perzistentních organických znečišťujících látkách. Navržená vyhláška neprovádí adaptaci tohoto nařízení, pouze jednoznačně nastavuje podmínky plnění povinností tohoto nařízení v rámci výroby paliv z odpadu mimo odpadový režim. S požadavky nařízení je plně v souladu.
Zákon o odpadech umožňuje v § 9 a 10, aby výrobky z odpadu přestaly být při splnění určitých podmínek odpadem. Dvě základní možnosti, které zákon o odpadech upravuje, vyplývají ze směrnice o odpadech. První z nich je případ, kdy jsou pro daný výrobek a způsob použití nastavena podrobná kritéria právním předpisem, a to buď přímo nařízením Evropské unie, nebo vyhláškou Ministerstva životního prostředí zpracovanou společně s Ministerstvem průmyslu a obchodu.
Druhou možností je, že provozovatel zařízení určeného pro nakládání s odpady, které produkuje výrobek z odpadu, získá pro svůj výrobek povolení krajského úřadu pro přechod z odpadového režimu. U paliv vyrobených z odpadní biomasy tak může být vydáno povolení krajského úřadu podle § 10 zákona o odpadech. Avšak podle § 9 odst. 2 zákona o odpadech není možné toto povolení vydat v případě odpadů určených k dalšímu zpracování způsobem, pro který jsou stanoveny zvláštní technické požadavky a kritéria. Těmito zvláštními požadavky jsou i podmínky pro tepelné zpracování odpadu. V případě paliv vyrobených z odpadů (s výjimkou odpadní biomasy) tedy nemůže dojít k ukončení odpadového režimu na základě povolení krajského úřadu. Jedinou možností je tak vydání zvláštních kritérií prováděcím právním předpisem.
Žádná vyhláška stanovující kritéria pro paliva vyrobená z odpadu doposud vydána nebyla. S palivy z odpadu se tak nakládá v plném režimu nakládání s odpady. To kromě uplatnění povinností podle zákona o odpadech a jeho prováděcích právních předpisů znamená rovněž uplatnění povinností vztahujících se k tepelnému zpracování odpadu podle předpisů na ochranu ovzduší. Nezbytnost změny stávajícího právního stavu je dána zejména snahou o zjednodušení využívání paliv z odpadů z hlediska požadavků zákona o odpadech a jeho prováděcích právních předpisů. Tato změna by měla přispět k odklonu odpadů ze skládek směrem k jejich energetickému využívání. Povinnosti vztahující se k ochraně ovzduší zůstávají nadále zachovány.
