Pozměňovací návrhy novely zákona o vodách (vodního zákona) ve druhém čtení

Kompletní znění pozměňovacích návrhů novely vodního zákona, jak jej bude projednávat poslanecká sněmovna na pořadu 45. schůze ve druhém čtení.

Pozměňovací návrh poslance Petra Bendla

Platné znění dotčených ustanovení zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), s vyznačením navrhovaných změn

[pozn.: změny navrhované pozměňovacím návrhem jsou vyznačeny tučnou kurzívou]

HLAVA I
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Účel a předmět zákona

(1) Účelem tohoto zákona je chránit povrchové a podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů, pro zachování vodních zdrojů a předejití stavu nedostatku vody a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, vytvořit podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajistit bezpečnost vodních děl v souladu s právem Evropských společenství1). Účelem tohoto zákona je též přispívat k zajištění zásobování obyvatelstva pitnou vodou a k ochraně vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů.

(2) Zákon upravuje právní vztahy k povrchovým a podzemním vodám, vztahy fyzických a právnických osob k využívání povrchových a podzemních vod, jakož i vztahy k pozemkům a stavbám, s nimiž výskyt těchto vod přímo souvisí, a to v zájmu zajištění trvale udržitelného užívání těchto vod, bezpečnosti vodních děl a ochrany před účinky povodní a sucha. V rámci vztahů upravených tímto zákonem se bere v úvahu zásada návratnosti nákladů na vodohospodářské služby, včetně nákladů na související ochranu životního prostředí a nákladů na využívané zdroje, v souladu se zásadou, že znečišťovatel platí.

******
HLAVA II
NAKLÁDÁNÍ S VODAMI
Díl 1
Základní povinnosti
§ 5

(1) Každý, kdo nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami, je povinen dbát o jejich ochranu a zabezpečovat jejich hospodárné a účelné užívání podle podmínek tohoto zákona a dále dbát o to, aby nedocházelo k znehodnocování jejich energetického potenciálu a k porušování jiných veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy3). Každý je povinen počínat si při nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami tak, aby nedocházelo k nedůvodnému a nehospodárnému využívání vodních zdrojů.

(2) Každý, kdo nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami k výrobním účelům, je povinen za účelem splnění povinností podle odstavce 1 provádět ve výrobě účinné úpravy vedoucí k hospodárnému využívání vodních zdrojů a zohledňující nejlepší dostupné technologie.

(3) Při provádění staveb4) nebo jejich změn nebo změn jejich užívání jsou stavebníci povinni podle charakteru a účelu užívání těchto staveb je zabezpečit zásobováním vodou a odváděním, akumulací nebo čištěním odpadních vod s následným vypouštěním do vod povrchových nebo podzemních, odpadních vod z nich v souladu s tímto zákonem a zajistit vsakování nebo zadržování a odvádění povrchových vod vzniklých dopadem atmosférických srážek na tyto stavby (dále jen „srážkové vody“) v souladu se stavebním zákonem⁴⁾.

(3) Při provádění staveb⁴⁾ nebo jejich změn nebo změn jejich užívání je stavebník povinen podle charakteru a účelu užívání těchto staveb je zabezpečit zásobováním vodou a odváděním odpadních vod kanalizací k tomu určenou. Není-li kanalizace v místě k dispozici, odpadní vody se zneškodňují přímým čištěním s následným vypouštěním do vod povrchových nebo podzemních. V případě technické neproveditelnosti způsobů podle věty první a druhé, lze odpadní vody akumulovat v nepropustné jímce (žumpě)⁴⁾ s následným vyvážením akumulovaných vod na zařízení schválené pro jejich zneškodnění. Dále je stavebník povinen zabezpečit omezení odtoku povrchových vod vzniklých dopadem atmosférických srážek na tyto stavby (dále jen „srážková voda“) akumulací a následným využitím, popřípadě vsakováním na pozemku, výparem, anebo, není-li žádný z těchto způsobů omezení odtoku srážkových vod možný nebo dostatečný, jejich zadržováním a řízeným odváděním nebo kombinací těchto způsobů. Bez splnění těchto podmínek nesmí být povolena stavba, změna stavby před jejím dokončením, užívání stavby ani vydáno rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nebo rozhodnutí o změně v užívání stavby.

§ 5a

Vodoprávní úřady jako dotčené orgány ve svých stanoviscích k návrhům územně plánovací dokumentace zohledňují cíle ochrany povrchových a podzemních vod, jejich hospodárné využívání a vytváření podmínek pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha v zastavěných a zastavitelných územích. Vodoprávní úřady poskytují orgánům územního plánování údaje a podklady pro vymezování ploch vhodných k omezování a zadržování odtoku srážkových vod a realizaci vodních prvků.

******
HLAVA X
ZVLÁDÁNÍ SUCHA A STAVU NEDOSTATKU VODY
Díl 1
Vymezení pojmů
§ 87a

(1) Suchem se pro účely této hlavy rozumí hydrologické sucho jako výkyv hydrologického cyklu, který vzniká zejména v důsledku deficitu srážek a projevuje se poklesem průtoků ve vodních tocích a hladiny podzemních vod.

(2) Stavem nedostatku vody se pro účely této hlavy rozumí dočasný stav vodních zdrojů s možným dopadem na základní lidské potřeby, hospodářskou činnost a životní prostředí, kdy v důsledku sucha nebo nehospodárného nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami požadavky na užívání vod převyšují dostupné zdroje vod, a je nezbytné omezovat hospodaření s vodou a provádět další opatření.

(3) Ochranou před suchem a stavem nedostatku vody se rozumí činnosti a opatření k předcházení a zvládnutí sucha a stavu nedostatku vody. Zajišťuje se systematickou prevencí a operativními opatřeními.

Díl 2
Plán pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody
§ 87b

(1) Plán pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody (dále jen „plán pro sucho“) se pořizuje pro území České republiky a pro území kraje. V jednotlivých plánech pro sucho musí být zohledněny všechny aspekty zvládání rizik sucha a předcházení vzniku stavu nedostatku vody. Plány pro sucho se zaměřují na prevenci, ochranu, připravenost, včetně předpovědí sucha a systémů včasného varování, a zohledňují charakteristiky konkrétního povodí nebo dílčího povodí. Je-li to potřebné, musí konkrétní plán pro sucho zahrnovat rovněž podporu udržitelného využívání území a opatření ke zlepšení schopnosti půdy zadržovat vodu.

(2) Plán pro sucho je podkladem pro

a) rozhodnutí nebo opatření obecné povahy, která vydává vodoprávní úřad podle § 6 odst. 4, § 59 odst. 4 nebo § 109 odst. 1 při zvládání sucha,
b) vyhodnocování nutnosti svolat komisi pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody (dále jen „komise pro sucho“),
c) rozhodování komise pro sucho o opatřeních proti vzniku stavu nedostatku vody a opatřeních pro zmírnění a odstranění při stavu nedostatku vody.

(3) Plán pro sucho zahrnuje

a) základní část, která obsahuje údaje potřebné pro prevenci a zvládání sucha v daném území, charakteristiku území, popis vodních zdrojů včetně záložních a jejich případné zastupitelnosti, hospodaření s půdou a vodními zdroji, územní plánování, využití území, popis úpravy, dopravy, převodů vody a zásobování vodou, seznam a popis technických zařízení využitelných k předcházení a řešení stavu nedostatku vody, seznam uživatelů vody významných pro dané území, seznam povolených nakládání s vodami významněji ovlivňujících množství a jakost vod, popis rizik sucha a místní směrodatné limity a kritéria pro vyhlášení stavu nedostatku vody,

b)  preventivní část, která obsahuje preventivní opatření přijatá pro předejití vzniku sucha a stavu nedostatku vody, a to zejména v oblastech ohrožených suchem, 

bc) operativní část, která obsahuje seznam orgánů veřejné moci a osob podílejících se na předcházení a zvládání sucha a stavu nedostatku vody, popis činností, které vykonávají, popis přenosu informací, priority zásobování, návrh postupů pro zvládání sucha a opatření při vyhlášeném stavu nedostatku vody,

cd) grafickou část, která obsahuje mapy nebo plány, na kterých jsou zakreslena zejména území ohrožená suchem, vodohospodářské a vodárenské soustavy, zdroje a úpravny vody a uživatelé vody významní pro dané území.

(4) Stanovení jednotlivých opatření při vyhlášeném stavu nedostatku vody v plánu pro sucho musí odpovídat významu způsobu užití vody. Tyto způsoby užití vody se stanoví postupně od nejvýznamnějšího k méně významným takto:
a) zajištění funkčnosti kritické infrastruktury podle předpisů upravujících krizové řízení60) a dalších provozů poskytujících nezbytné služby,
b) zásobování obyvatelstva pitnou vodou,
c) živočišná zemědělská výroba a ekologická funkce vody,
d) hospodářské využití nespadající pod písmena a) až c),
e) ostatní využití.

(5) Vyžadují-li to zvláštní místní podmínky,  lze se od pořadí významnosti uvedeného v ustanovení odstavce 4 písm. c) až e) odchýlit.

§ 87c

(1) Plán pro sucho pořizuje a průběžně aktualizuje pro území kraje krajský úřad, a to ve spolupráci s příslušnými správci povodí a Českým hydrometeorologickým ústavem.

(2) Návrh plánu pro sucho a jeho aktualizace krajský úřad projedná s obecními úřady obcí s rozšířenou působností ve svém správním obvodu, krajskými úřady sousedních krajů, Policií České republiky, hasičským záchranným sborem kraje, příslušným újezdním úřadem krajskou hygienickou stanicí, uživateli vody významnými pro území příslušného kraje, Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem životního prostředí. Nachází-li se na území kraje vodní cesta dopravně významná využívaná, projedná krajský úřad návrh plánu pro sucho a jeho aktualizace také s Ministerstvem dopravy a Státní plavební správou. Plán pro sucho a jeho aktualizace nesmí být v rozporu s plánem pro sucho pro území České republiky a s plány pro sucho ostatních krajů. Plán pro sucho a jeho aktualizace po schválení Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem životního prostředí zveřejní krajský úřad způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(3) Při zpracování návrhu plánu pro sucho a jeho aktualizací krajský úřad vychází i z národních plánů povodí. Krajský úřad návrh plánu pro sucho a jeho aktualizace projedná také s krajskými úřady ostatních krajů, jejichž území se nachází ve stejné oblasti povodí.

(4) Krajský úřad zajistí, aby byl plán pro sucho a jeho aktualizace zpracován odborníky z oborů hydrogeologie, geologie, vodního hospodářství, krajinářství, pozemkových úprav, a v koordinaci se státní správou.

(5) Krajský úřad v plánu pro sucho vymezí oblasti ohrožené suchem a určí vhodná preventivní opatření, která budou předcházet vzniku stavu nedostatku vody v těchto oblastech. 

Platné znění dotčených ustanovení zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), s vyznačením navrhovaných změn

HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 4
Plán rozvoje vodovodů a kanalizací kraje a území státu

(1) Kraj v samostatné působnosti zajišťuje zpracování a schvaluje plán rozvoje vodovodů a kanalizací (dále jen „plán rozvoje“) pro své území. Plán rozvoje obsahuje koncepci řešení zásobování pitnou vodou, včetně vymezení zdrojů povrchových a podzemních vod, uvažovaných pro účely úpravy na pitnou vodu, a koncepci odkanalizování a čištění odpadních vod na území daného kraje. Plán rozvoje musí být hospodárný a musí obsahovat technicky nejvhodnější řešení a vazby k plánu rozvoje pro území sousedících krajů.

(2) Kraj v samostatné působnosti průběžně aktualizuje a schvaluje plán rozvoje pro své území.

(3) Při zpracování návrhu plánu rozvoje pro území kraje a při zpracování jeho aktualizací se vychází z politiky územního rozvoje a ze zásad územního rozvoje příslušného kraje podle zvláštního právního předpisu7) a ,z národních plánů povodí, a z plánů pro sucho zpracovaných podle zákona o vodách8), pokud jsou pro dané území zpracovány a schváleny.

(4) Při zpracování aktualizací plánu rozvoje se vychází z návrhů změn plánu rozvoje vodovodů a kanalizací předkládaných krajskému úřadu obcemi ve stanovené elektronické podobě, formátu a obsahu. Aktuální stav zásobování pitnou vodou, odvádění odpadních vod a jejich čištění se zpracuje na základě kolaudačních souhlasů jejich staveb.

      (5) Návrh plánu rozvoje i jeho aktualizaci před schválením kraj projedná s obcemi, vlastníky a provozovateli vodovodů a kanalizací v území, jehož se plán rozvoje týká, s Ministerstvem zemědělství (dále jen „ministerstvo“), s dotčeným orgánem územního plánování, s příslušným správcem povodí a s příslušným vodoprávním úřadem. Krajský úřad návrh plánu rozvoje a jeho aktualizace projedná také s krajskými úřady ostatních krajů, jejichž území se nachází ve stejné oblasti povodí. V případech, kdy se plán rozvoje dotýká ochranných pásem přírodních léčivých zdrojů, zdrojů přírodních minerálních vod ryzích a přírodních léčebných lázní a lázeňských míst, projedná kraj tento návrh s Ministerstvem zdravotnictví, a dotýká-li se plán rozvoje chráněných území a ochranných pásem v oblasti ochrany životního prostředí9), projedná kraj tento návrh s Ministerstvem životního prostředí. Od projednání se upouští v případech, kdy se jedná o doplnění aktuálního stavu zásobování pitnou vodou, odvádění odpadních vod a jejich čištění.

      (6) Plán rozvoje je podkladem pro zpracování politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace podle zvláštního právního předpisu7) a plánu dílčího povodí podle zákona o vodách8) pro činnost vodoprávního úřadu, stavebního úřadu a pro činnost obce a kraje v samostatné i přenesené působnosti.

      (7) Ministerstvo zajišťuje zpracování, aktualizaci a schválení plánu rozvoje pro území státu, který před jeho schválením projedná s Ministerstvem pro místní rozvoj. Tento plán obsahuje aktuální plány rozvoje pro území krajů se stanovisky k aktualizacím a souhrnné údaje z krajských plánů včetně vodovodů a kanalizací, které svým rozsahem překračují působnost krajů. Plán rozvoje pro území státu je podkladem pro politiku územního rozvoje.

      (8) Krajský úřad předá ministerstvu v elektronické podobě a ve stanoveném formátu schválené aktualizace plánu rozvoje za předchozí rok do 31. ledna následujícího roku.

      (9) Rozsah a způsob zpracování plánu rozvoje vodovodů a kanalizací a stanovenou elektronickou podobu, formát a obsah předávaných aktualizací plánu rozvoje stanoví prováděcí právní předpis.

---

3) Například zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění zákona č. 123/1998 Sb., zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 344/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.

4) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

⁶⁰⁾ Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury, ve znění nařízení vlády č. 315/2014 Sb.

Odůvodnění:

Odůvodnění nezbytnosti navrhované změny právní úpravy a zhodnocení dosavadního stavu

Vládní návrh zákona o vodách (sněmovní tisk č. 556) („Návrh zákona“) zavádí legislativní úpravu zvládání sucha a stavu nedostatku vody, ve které však zcela chybí preventivní opatření před suchem, tedy opatření, která je možné aplikovat tak, aby ke vzniku sucha nebo stavu nedostatku vody v území vůbec nedocházelo. Návrh zákona se zaměřuje výhradně na ex post odstranění nepříznivých následků sucha a stavu nedostatku vody v území. Návrh zákona se problematice sucha nevěnuje koncepčně. Ochrana před suchem a stavem nedostatku vody je v Návrhu zákona promítnuta nekoncepčním řešením spočívajícím ve vložení nové hlavy X, aniž by tato problematika byla odpovídajícím způsobem promítnuta do celého zákona o vodách a obsahovala vymezení a zakotvení odpovídajících preventivních opatření.

Právě preventivní opatření jsou zcela zásadní pro předcházení či zmírnění nepříznivých dopadů sucha v kritických lokalitách. Prevence v rámci ochrany před suchem a stavem nedostatku vody by měla být zakotvena již v úvodních ustanoveních zákona o vodách ve vymezení účelu o předmětu zákona o vodách.

V Návrhu zákona absentuje zakotvení obecné preventivní povinnosti každého počínat si tak, aby nedoházelo k nedůvodnému a nehospodárnému využívání vodních zdrojů.

V hlavě X Návrhu zákona absentuje legislativní vymezení ochrany před suchem. Je důležité přijmout takovou legislativní úpravu, jejíž aplikací bude možné negativním důsledkům sucha a stavu nedostatku vody předcházet a počínat si tak, aby tyto důsledky vůbec nenastaly. V souvislosti s uvedeným cílem je nutné vymezit, co je to ochrana před suchem a stavem nedostatku vody, obdobně jako je tomu v současné právní úpravě povodní. V rámci legislativního vymezení ochrany před suchem je nutné cílit na zejména na prevenci v rámci ochrany před suchem a předcházení stavu vzniku nedostatku vody.

Z pohledu preventivních i následných opatření pro předejití či zmírnění nepříznivých následků sucha je zásadní pořizování plánů pro sucho. Návrh zákona nevymezuje dostatečně obligatorní obsahové náležitosti krajských plánů pro sucho. V navrhované právní úpravě krajských plánů pro sucho absentuje povinnost stanovit preventivní opatření, která budou využívána zejména v okamžiku před vznikem stavu nedostatku vody v důsledku sucha, nikoli tedy ex post pro odstranění nepříznivých dopadů sucha.

Minimální požadavky na obsah a formu krajských plánů pro sucho musí být legislativně zakotveny na úrovni zákona. Nepostačuje Metodika pro přípravu Plánů pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody („Metodika“). V Metodice lze rozvézt a konkretizovat povinnosti při tvorbě a přijímání plánů pro sucho, ale jejich obsah musí být rámcově stanoven zákonem o vodách. Předkladatel navrhuje do § 87b odst. 1 Návrhu zákona doplnit rámcové vymezení obsahu jednotlivých plánů pro sucho.

Do § 87b odst. 2 předkladatel navrhuje promítnout potřebnou míru prevence při rozhodování komise pro sucho o přijetí odpovídajících opatření v souladu s plány pro sucho. Jedná se o legislativní zavedení možnosti komise pro sucho přijímat preventivní opatření. Do § 87b odst. 3 předkladatel navrhuje doplnit jako obligatorní část plánu pro sucho část týkající se prevence.

Současný Návrh zákona stanoví, že krajský plán pro sucho a jeho aktualizace budou pořízeny ve spolupráci s příslušnými správci povodí a Českým hydrometeorologickým ústavem. Je potřebné stanovit povinnost příslušných krajských úřadů projednat krajské plány pro sucho a jejich aktualizace před jejich pořízením taktéž s krajskými úřady ostatních krajů, jejichž území se nachází ve stejné oblasti povodí. Vzájemná koordinace na úrovni jednotlivých povodí je nezbytná pro efektivní plánování a přijímání účinných opatření před stavem nedostatku vody v kritických lokalitách, neboť jednotlivá povodí často neodpovídají krajskému uspořádání (např. povodí Dyje se nachází na území šesti krajů).

 Při zpracování krajských plánů pro sucho musí být současně zajištěna odpovídající míra odbornosti osob, které se na přípravě těchto plánů budou podílet. Krajský úřad musí zajistit, aby byly plány pro sucho a jejich aktualizace zpracovány minimálně odborníky z oborů hydrogeologie, geologie, vodního hospodářství, krajinářství, pozemkových úprav, a v koordinaci se státní správou. Ačkoliv Návrh zákona v současné podobě zavádí obecnou povinnost krajských úřadů pořídit plány pro sucho, není zajištěna minimální odborná úroveň osob, které budou plány pro sucho tvořit.

Je nezbytné vymezit kritické lokality, u nichž je zvýšená pravděpodobnost vzniku stavu nedostatku vody v důsledku sucha – tzv. oblasti ohrožené suchem. Oblasti ohrožené suchem by měly vymezit krajské úřady v plánech pro sucho. V lokalitách, které budou krajskými plány pro sucho vymezeny jako oblasti ohrožené suchem, pak bude prováděna zvýšená kontrola a přijímána vhodná preventivní opatření pro předcházení vzniku stavu nedostatku vody v území.

Prevenci před suchem je nutné promítnout do plánů rozvoje vodovodů a kanalizací přijímaných dle § 4 zákona o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, neboť tyto plány obsahují řešení zásobování pitnou vodou, včetně vymezení zdrojů povrchových a podzemních vod, na území daného kraje. Ochrana před suchem by se tedy v oblasti preventivního plánování měla přesunout také do oblasti tvorby plánů rozvoje vodovodů a kanalizací na území jednotlivých krajů.

Pozměňovací návrh poslance Jakuba Jandy

V části první čl. I se za bod 9 vkládají dva nové body X, které znějí:

„X. V § 15 odst. 8 úvodní části ustanovení se za slovo „odstranění“ vkládají slova „musí být zohledněno umožnění překonání díla přenesením nebo splutím v místech užívání povrchových vod k rekreační plavbě a“ a za slova „vodního toku“ se vkládají slova „a musí být umožněno jejich překonání v rámci vodní cesty“.

X. V § 15 odst. 8 písm. c) se za slovo „kdy“ vkládají slova „překonání díla nebo“.

V části první čl. I se za bod 27 vkládají dva nové body X, které znějí:

„X. V § 36 se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „a zohledňuje možnosti rekreační plavby“.

X. V § 36 odst. 2 se za slova „vodního toku“ vkládají slova „a možnostem rekreační plavby“.“.

Následující body se přečíslují.

Odůvodnění:

Vodní turistice a vodnímu sportu se v České republice věnuje zhruba 670 000 vodáků a z hlediska financí a přínosu tohoto druhu cestovního ruchu generuje miliardové obraty a tím i přínosy pro státní rozpočet.

Vodácká turistika a vodácký sport tak nejsou jen úzce profilovaným segmentem zábavy a trávení volného času, ale  podstatnou částí ekonomiky, ze které profitují velké množství podnikatelů (půjčovny, výrobci, cestovní kanceláře, kempy, restaurace, apod.).

Kromě turistů a rekreantů je však u nás velmi rozvinutý unikátní systém vodáckých sportovních oddílů, vč. dětských vodáckých oddílů. Česká republika zároveň disponuje v této sportovní oblasti mnohými olympioniky a zaznamenává výrazné sportovní úspěchy světové úrovně.

V reálné praxi se však na veřejných vodních cestách, resp. řekách často objevují situace, kdy je přehrazena příčnou překážkou, kterou nelze nijak překonat (typicky malé vodní elektrárny).

Překonáním však není myšleno jen splutí případnou propustí, ale hlavně neexistuje možnost ani překonání po břehu. Oplocení díla obvykle zasahuje až do vody a znemožňuje výstup i opětovný nástup a případně je ještě doplněno cedulemi „Zákaz vstupu.“

Jestliže ale vůdce plavidla přijede po vodní cestě, mělo by mu být umožněno dílo přenést, aby mohl pokračovat dále po veřejné vodní cestě. Nelze tuto veřejnou cestu zablokovat jednotlivcem a neumožnit její překonání pro tisíce dalších lidí, resp. vodáků.

V současné době je praxe taková, že se obvykle využívají pozemky okolních majitelů, skrze které se dílo překoná. Tím však dochází k oprávněným výtkám majitelů pozemků na vznikající zátěž jejich majetku. Mnohdy se jedná o dramatické a vyhrocené situace a je zaznamenán i případ, kdy po skautském oddílu střílel majitel malé vodní elektrárny ze vzduchovky, když vedoucí s dětmi odmítl tahat lodě 400 m neschůdným terénem. Umožnění způsobu po svém či pronajatém pozemku a bezpečné překonání překážky by tak mělo být povinností majitele díla na turistických řekách, když tuto bariéru postavil.

Pozměňovací návrh poslankyně Dany Balcarové

Platné znění dotčených ustanovení s vyznačením navrhovaných změn

§ 30
Ochranná pásma vodních zdrojů

(1) K ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným odběrem více než 10 000 m³ za rok a zdrojů podzemní vody pro výrobu balené kojenecké vody nebo pramenité vody stanoví vodoprávní úřad ochranná pásma opatřením obecné povahy. Vyžadují-li to závažné okolnosti, může vodoprávní úřad stanovit ochranná pásma i pro vodní zdroje s nižší kapacitou, než je uvedeno v první větě. Vodoprávní úřad může ze závažných důvodů ochranné pásmo změnit, popřípadě je zrušit. Stanovení ochranných pásem je vždy veřejným zájmem.

…

(11) Za prokázané omezení užívání pozemků a staveb v ochranných pásmech vodních zdrojů náleží vlastníkům nebo nájemcům nebo pachtýřům těchto pozemků a staveb náhrada, kterou jsou povinni na jejich žádost poskytnout v případě vodárenských nádrží vlastníci vodních děl umožňujících v nich vzdouvání vody, v ostatních případech oprávnění  k odběru vody z vodního zdroje; je-li jich více, poměrně podle povoleného množství odebírané vody. Nedojde-li o poskytnutí náhrady k dohodě, rozhodne o jednorázové náhradě soud.  Ministerstvo životního prostředí stanoví prováděcím právním předpisem podmínky poskytování náhrady, vzor uplatnění nároku, jeho náležitosti a způsob určení výše náhrady.

…

(13) Ministerstvo životního prostředí vyhláškou stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů.

(13) Ministerstvo životního prostředí vyhláškou stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení, evidenci, kontrolu a změny ochranných pásem vodních zdrojů, které obsahují

a) stanovení rozsahu průzkumných prací, které je třeba pro efektivní stanovení ochranných pásem realizovat,

b) výčet možných zákazů a omezení činností, užívání pozemků nebo staveb v ochranných pásmech vodních zdrojů,

c) nastavení  systému sledování účinnosti ochrany vodních zdrojů a kontroly dodržování podmínek stanovených opatřením obecné povahy podle § odst. 1 a

d) zohlednění  problematiky klimatické změny a období sucha.

Odůvodnění:

Nezbytným předpokladem pro bezpečné využívání vodních zdrojů je zajištění jejich potřebné ochrany, a to jak ve smyslu jejich kvantity (vydatnosti), tak i kvality. Ochranou vodních poměrů a vodních zdrojů se zabývá hlava V zákona o vodách (č. 254/2001 Sb. v platném znění – dále jen vodní zákon), §§ 27 až 42. Text zákona však odpovídá době vzniku (přelom 20. a 21. století) a soustředí se především na problematiku antropogenního ovlivnění vodních poměrů z hlediska množství i jakosti. Naopak se prakticky vůbec nezabývá problematikou přírodních změn a trendů, dopadů sucha apod.

Ochrana vodních zdrojů je podle platného vodního zákona zabezpečena pomocí ochranných pásem vodních zdrojů (dále jen “OPVZ”). Tato ochranná pásma se podle současné legislativy stanovují především za účelem ochrany vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vodního zdroje využívaného nebo využitelného pro zásobování pitnou vodou, jedná se tedy o tzv. speciální ochranu vodních zdrojů, která je zcela konkrétní ochranou stanovenou vždy pro konkrétní území konkrétním správním aktem příslušného vodoprávního úřadu, tj. jeho správním rozhodnutím. Přičemž stanovení ochranných pásem je vždy veřejným zájmem.

Obecné problémy OPVZ

Zákon č. 254/2001 Sb., který ve svém § 30 říká, že k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným odběrem více než 10 000 m³ za rok a zdrojů podzemní vody pro výrobu balené kojenecké vody nebo pramenité vody stanoví vodoprávní úřad ochranná pásma opatřením obecné povahy.

Neexistuje novela vyhlášky č. 137/1999 Sb., která by reagovala na později vydaný zákon č. 254/2001 Sb., který v § 30, odstavec 13 vydání prováděcí vyhlášky předpokládá.

Neexistuje žádný metodický materiál pro stanovení, vymezení a využívání OPVZ (není zřejmé, jaké kvantitativní a kvalitativní parametry mají být uplatňovány). Díky tomu došlo v řadě směrů k nekompetentním a nekompatibilním zásahům do předmětu vodního zákona. Jedná se např. o vyhlášku č. 501/2006 Sb., která říká, jaké stavby a činnosti nemohou být v ochranných pásmech vodních zdrojů, vyhlášku č. 268/2009 Sb., která říká, jak mají být stavby v ochranných pásmech vodních zdrojů zabezpečeny, nebo zákon č. 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči upravující používání přípravků na ochranu rostlin atd.

V platnosti jsou stále mnohá starší ochranná pásma vodních zdrojů tzv. Pásma hygienické ochrany, stanovená podle dnes již neplatných právních předpisů (především vodní zákon č. 138/1973 Sb.). V platnosti jsou zároveň ochranná pásma vodních zdrojů podzemní vody stanovená podle současných právních (vodní zákon č. 254/2001 Sb.), z nichž mnohé nejsou zapsaná v katastrálním operátu.

Ochrana pouze zdrojů s odběrem více než 10 000 m³ za rok je v současné době, kdy dochází vlivem klimatické změny k výrazným projevům sucha velmi problematická. V současné době jsou ohroženy především malé zdroje vody a jejich ochrana je stejně důležitá jako ochrana zdrojů velkých.

Stanovená OPVZ I. stupně jen výjimečně nevyhovují svým rozsahem. Problémem ale naopak je, že platný zákaz činností je nedostatečný a často nebývá ani v souladu s dnešním zněním vodního zákona.

Zásadní problém je především s OPVZ zdrojů podzemní vody II. stupně. Jejich problematika je shrnuta v následujících bodech:

1. OPVZ II. stupně jsou mnohdy navržena, ale nestanovena,
2. pokud jsou stanovena, mnohdy neodpovídají svým rozsahem místním podmínkám (nebyla vymezena na základě odborné studie, ale tzv. „od stolu“),
3. u podzemních zdrojů vody mnohdy neřeší ochranu území v místě její tvorby , ale pouze v místě jejího jímání,
4. často nelogicky vylučují z ochrany intravilán obcí nebo průmyslové či zemědělské areály,
5. mnohá nejsou spojená s katastrálním operátem a nejsou zapsána v katastru nemovitostí,
6. mnohá se překrývají a vzájemně, přestože jsou podmínky shodné či obdobné, jsou svými limity či zákazy zcela rozdílná,
7. jsou provázena zákazy a limity ve vztahu k jednotlivým pozemkům, které jsou nejednoznačně, nekontrolovatelně či nevymahatelně formulované,
8. často není ani žádný zájem na dodržování stanovených opatření v OPVZ, a to z žádné strany (správního úřadu, provozovatele, majitele a uživatele pozemků),
9. neřeší problematiku ochrany vydatnosti vodních zdrojů.

Samostatnou kapitolou je fakt, že i když jsou ochranná pásma stanovena včetně omezujících a ochranných opatření, obvykle je nikdo nekontroluje (resp. k tomu dojde, až když se něco stane). Často ani vlastníci nebo uživatelé pozemků netuší, že se nacházejí v ochranném pásmu vodního zdroje, a že by tedy měli dodržovat stanovená omezující opatření (zvláště tehdy, když pásma nejsou zapsaná v katastru nemovitostí).

V části první Čl. I se za novelizační bod 34. vkládají nové novelizační body 35 až 38 , které znějí:

„35. V § 47 odst. 2 písmena c) a d) znějí:

„c) provozovat a udržovat v řádném stavu vodní díla v korytech vodních toků nezbytná k zabezpečení funkcí vodního toku,²⁶⁾ popřípadě vodnímu toku převážně sloužící, která správci vodních toků vlastní, případně je užívají z jiného právního důvodu; to neplatí, jde-li o vodní díla, která svou funkci již neplní nebo ji plní jen částečně a jejichž obnovou by mohla být snížena míra dosažené zádrže vody v krajině nebo způsobena škoda na životním prostředí,

d) připravovat a zajišťovat úpravy koryt vodních toků, pokud slouží k zajištění funkcí vodního toku tak, aby nedocházelo k ohrožení zádrže vody v krajině,“.

36. V § 47 odst. 2 písmeno f) zní:

„f) oznamovat příslušnému vodoprávnímu úřadu závažné závady, které zjistí ve vodním toku a jeho korytě, způsobené přírodními nebo jinými vlivy; současně navrhovat opatření k nápravě, obnovovat přirozená koryta vodních toků, zejména ve zvlášť chráněných územích²⁷) a v územních systémech ekologické stability,²⁸), zvyšovat plošnou zádrž vody v krajině,“.

37.V § 47 odst. 4 písmeno a) zní:

„a) provozovat a udržovat v řádném stavu vodní díla na významných vodních tocích zajišťující oprávněná nakládání s povrchovými vodami, která správci významných vodních toků vlastní, případně je užívají z jiného právního důvodu; to neplatí, jde-li o vodní díla, která svou funkci již neplní nebo ji plní jen částečně a jejichž obnovou by mohla být snížena míra dosažené zádrže vody v krajině nebo způsobena škoda na životním prostředí,“.

38. V § 47 odstavec 5 zní:

„(5) Správa vodních toků podle odstavců 2 a 4 musí být vykonávána tak, aby byl vyloučen nepovolený nepříznivý dopad na vodní a vodu vázané ekosystémy, snížení zádrže vody v krajině a s ohledem na dosažení dobrého stavu vod podle § 23a odst. 1 písm. a) bodů 2 a 3.“.“.

Následující novelizační body se přečíslují.

Odůvodnění:

Cílem návrhu je zrušení povinnosti správců vodního toku obnovovat i ta vodní díla, která již neplní svou funkci a jejichž obnovou by mohlo dojít k ohrožení zájmů chráněných jinými právními předpisy, typicky zájmů ochrany přírody. Jedná se o stále se opakující “opravy”  v minulosti brutálně zregulovaných koryt, vodohospodářských melioračních staveb a dalších vodních děl na tocích a přilehlých pozemcích, které se v mezičase stihly pomocí přírodních procesů samy a zadarmo zrevitalizovat a začaly opět plnit v krajině svou funkci.

V současnosti se správci toků často snaží tyto stavby za každou cenu udržovat ve stavu podle původní dokumentace, a to i v případě, že je to v naprostém rozporu se současnými znalostmi o nutnosti zpomalení odtoku vody z krajiny, zvýšení její zádrže a ochraně biodiverzity.

Pozměňovací návrh poslankyně Margity Balaštíkové

V části první čl. I se za bod 29 vkládá nový bod, kterým se za § 38 odst. 10 doplňuje nový odstavec 11, který zní:

„(11) Při povolování vypouštění odpadních vod z jednotné kanalizace do vod povrchových diskontinuálně v závislosti na srážkové činnosti se použije odstavec 10 při stanovení emisních limitů přiměřeně. Vodoprávní úřad v povolení k vypouštění odpadních vod z jednotné kanalizace do vod povrchových diskontinuálně v závislosti na srážkové činnosti stanoví podmínky pro omezování znečištění vypouštěného do povrchových vod. Pokud nejsou v době podání žádosti o povolení známy parametry vypouštěných odpadních vod umožňující postup podle věty první a druhé, vydá vodoprávní úřad povolení k vypouštění odpadních vod, v němž stanoví podmínky umožňující získat údaje zejména o množství a složení vypouštěných odpadních vod a četnosti odlehčování, a omezí dobu jeho platnosti nejdéle na tři roky. Požádá-li znečišťovatel na období po skončení platnosti povolení vydaného podle věty třetí o povolení k vypouštění odpadních vod z téže výpusti, vodoprávní úřad vydá povolení postupem podle věty první a druhé. Náležitosti a podmínky povolení pro vypouštění odpadních vod z jednotné kanalizace do vod povrchových diskontinuálně v závislosti na srážkové činnosti stanoví vláda nařízením. “.

Dosavadní odstavce 11 až 15 se označují jako odstavce 12 až 16.

Odůvodnění:

Předkládaný návrh reaguje na novelu zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), která byla zveřejněna ve Sbírce zákonů ČR pod číslem 113/2018 Sb. a která nabyla účinnosti dne 1. ledna 2019. Novela č. 113/2018 Sb. stanovila najisto, že vody vypouštěné (přepadající) z jednotné kanalizace do povrchových vod jsou vody odpadní. Na tyto vody se tak, s výjimkou odlehčovacích komor definovaných v § 8 odst. 3 písm. g) vodního zákona vztahuje obecná povinnost mít na jejich vypouštění povolení k nakládání s povrchovými vodami dle § 38 odst. 1 písm. c) vodního zákona. Tyto odpadní vody jsou charakterizovány tím, že jsou vypouštěny do vod povrchových diskontinuálně v závislosti na srážkové činnosti (dále jen „diskontinuálně“) a nejsou před vypouštěním čištěny.

Požadavky na obsah toho, co vodoprávní úřad musí v povolení z hlediska možného posuzování kvality a množství vypouštěných odpadních vod stanovit, jsou obsahem § 38 odst. 10 vodního zákona. Konkrétní způsob stanovení limitů a náležitosti povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních jsou stanoveny na základě zmocnění vodního zákona nařízením vlády č. 401/2015 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech. Vše je přizpůsobeno předpokladu, že se jedná o kontinuální vypouštění čištěných odpadních vod, kdy ten, kdo vypouští odpadní vody, je schopen správným provozem čistícího zařízení zajistit splnění v povolení stanovených limitů.  

V případě odpadních vod vypouštěných do vod povrchových diskontinuálně však není z technických důvodů možné vyžadovat povolení k nakládání s vodami se všemi náležitostmi stanovenými v § 3 nařízení vlády č. 401/2015 Sb. Jedná se především o nemožnost stanovení limitů na množství a kvalitu vypouštěných odpadních vod. Důvodem, pro který nelze tyto náležitosti předepsané nařízením vlády č. 401/2015 Sb. v povoleních stanovit, je především skutečnost, že se jedná o stávající zdroje vypouštění odpadních vod, přičemž množství ani složení odpadních vod není známo, neboť nejsou monitorovány a možnost ovlivnění množství a kvality vypouštěných odpadních vod je ze strany vypouštějícího velmi omezená.

Z tohoto důvodu je třeba stanovit odlišný režim pro vydávání povolení pro vypouštění odpadních vod do vod povrchových diskontinuálně v závislosti na srážkové činnosti i pro obsah tohoto povolení. Proto je navrhováno, že se § 38 odst. 10 vodního zákona odkazujícího na typ a způsob stanovení limitů požije přiměřeně. Přiměřenost znamená, že některé typy limitů nemusí být stanoveny vůbec a že při stanovování podmínek pro vypouštění odpadních vod nemusí vodoprávní úřad striktně přihlížet k uvedeným kritériím v odstavci 10 (např. k normám environmentální kvality či emisním standardům).

Současně je třeba zakotvit způsob vydávání povolení tak, že nejsou-li v okamžiku podání žádosti o povolení parametry vypouštění známy v rozsahu umožňujícím vydání povolení podle nařízení vlády č. 401/2015 Sb. nebo nejsou známy vůbec, je nutné nejdříve tyto parametry zjistit, což zabezpečí vydání povolení k vypouštění odpadních vod obsahující ve svých podmínkách povinnost zabezpečit monitoring vypouštěných odpadních vod.

Povolení nemusí obsahovat limitní hodnoty pro vypouštění odpadních vod. Platnost tohoto povolení bude časově omezena, a to nejdéle na tři roky. Tato lhůta je dostatečná pro zjištění informací o množství a kvalitě vypouštěných odpadních vod a současně omezuje dobu, kdy není vypouštění odpadních vod regulováno. Po uplynutí platnosti tohoto povolení a na základě předchozí žádosti znečišťovatele bude na základě údajů z monitoringu vydáno nové povolení k vypouštění odpadních vod z téže výpusti, v němž budou stanoveny podmínky, jejichž plnění zabezpečí omezování znečištění vypouštěného do povrchových vod.

Omezení bude spočívat např. v limitaci vypouštěného množství odpadních vod nebo v limitaci počtu a doby trvání přepadů za kalendářní rok. V praxi by to mělo vést k tomu, že provozovatel bude muset realizovat opatření (např. dešťové zdrže), která sníží množství vypouštěných nečištěných odpadních vod.