Stanovisko SOVAK ČR k vlastnictví majetku vodovodu nebo kanalizace pro veřejnou potřebu v případě opuštěného tohoto majetku (neznámého vlastníka).
Úvodem
V rámci výkonu správy a následného provozování vodárenské infrastruktury jsou vlastníci (provozovatelé) vodovodů nebo kanalizací pro veřejnou potřebu (dále jen vodovody nebo kanalizace) povinni ojediněle řešit vlastnictví tohoto majetku tzv. „pasportizací“ z důvodu neexistence vlastníka tohoto majetku, majetkové, ale i provozní dokumentace. Vyřešení tohoto problému je nutné, kromě jiného i pro uvedení tohoto stavu do souladu s právním řádem ČR, zejména do souladu se zákonem č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu ve znění novel (dále jen ZVaK).
Z titulu právní pomoci prováděné Sdružením oboru vodovodu a kanalizací ČR jsem zpracoval toto stanovisko k vyřešení možnosti nabytí vlastnictví vodovodu nebo kanalizace v případě opuštěného tohoto majetku (neznámého vlastníka). Je třeba upozornit, že toto stanovisko se nevztahuje na případy, kdy vlastník majetku je znám (k majetku se hlásí ) avšak nemá zájem majetek spravovat, resp. provozovat.
Obecně
Vlastnické právo je základním věcným právem. Jde o právo věc nebo soubor věcí držet, užívat, nakládat s ní a brát z ní užitky. Tato práva zásadně patří vlastníkovi, avšak oprávněným může být i osoba od vlastníka odlišná. Předmětem vlastnického práva může být jakákoli věc v právním smyslu, ale i soubory věcí. Obecně závazné právní předpisy stanovují povinnost vlastníků věcí (souborů věcí) hospodařit s tímto majetkem s péčí řádného hospodáře, udržovat ho v řádném stavu tak, aby nedocházelo k ohrožování bezpečnosti osob, životního prostředí, či jiného majetku a jiných chráněných zájmů.
Toto se výrazně daří u majetku, který má svého vlastníka. Pokud majetek svého vlastníka nemá (majetek opuštěný), právní řád ČR připouští, aby za určitých podmínek majetek připadl do vlastnictví obce (města), na jejímž území se majetek nachází.
Vlastnictví věci (souboru věcí) lze nabýt konsensuálním způsobem (kupní, darovací, směnou, nebo jinou smlouvou), nebo na základě jiných právních skutečností stanovených zákonem (děděním, rozhodnutím státního orgánu, soudu atd.). Nabývání vlastnictví jinou skutečností stanovenou zákonem, je také nabytím vlastnického práva k opuštěným věcem (není-li vlastník znám) ve smyslu § 135 Občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb. ve znění novel).
Nabytí vlastnického práva k věci (souboru věcí) není-li vlastník znám
Opuštění věci je na rozdíl od všech shora uvedených způsobů nabytí vlastnického práva známého vlastníka dalším originálním způsobem, který za splnění dalších uvedených podmínek může přivodit zánik vlastnického práva neznámého dosavadního vlastníka a vznik vlastnického práva příslušné obce (města). K opuštění věci na rozdíl od ztráty věci dochází z vůle dosavadního vlastníka. Opuštění věci je jednostranným právním úkonem, který musí splňovat veškeré náležitosti stanovené zákonem. Opuštěním věci se vlastník, třebas i konkludentním jednáním vzdává svého vlastnického práva.
Občanský zákoník v § 135 stanoví, že kdo najde opuštěnou věc (soubor věcí), je povinen odevzdat ji obci, na jejímž území k nálezu došlo. Obec je povinna nález vyvěsit na úřední vývěsku po dobu šesti měsíců. Je to proto, že každý, kdo prokáže dosavadní vlastnictví může zabránit zániku svého vlastnického práva tím, že se o věc zpět přihlásí. Nepřihlásí-li se dosavadní vlastník o věc v této zákonné lhůtě, připadá věc do vlastnictví příslušné obce (města). Šestiměsíční lhůta je prekluzivní lhůtou. Její marné uplynutí znamená ztrátu vlastnického práva dosavadního vlastníka a tím i možnost vymáhat vrácení věci. Jde o pozbytí a nabytí vlastnictví věci (souboru věcí) ze zákona „ex lege“ při splnění výše uvedených podmínek. K nabytí vlastnictví není potřeba rozhodnutí zastupitelstva příslušné obce (města).
Takto se lze vzdát a nabýt vlastnictví k věci (souboru věcí) a to i v případě, že půjde o nemovitosti.
Problematika vodovodů nebo kanalizací neznámého vlastníka
U vodárenského majetku je hlavním motivem mít tento majetek v provozuschopném stavu tak, aby plnil svůj účel. Na vlastnictví vodovodů a kanalizací se v ČR ve většině případů podílejí města a obce, a to buď přímo, nebo prostřednictvím majetkové účasti v právnických osobách podnikajících ve vodárenství (dále jen vodárenských společnostech). Vodárenské společnosti, naopak poskytují městům a obcím ve svých regionech v oboru vodovodů a kanalizací komplexní služby ve správě tohoto majetku, včetně jeho provozování, a to buď přímo (smíšený způsob), nebo prostřednictvím provozních společností (oddílný způsob). Municipality tak mají zásadní vliv na rozhodování o investicích do rozvoje a obnovy vodovodů a kanalizací a prostřednictvím tohoto vlivu usilují o uspokojování potřeb svých občanů.
Je běžnou praxí, že na vodovod nebo kanalizací neznámého vlastníka eviduje současný provozovatel napojené odběratele. Při řešení problematiky vodovodů nebo kanalizací neznámého vlastníka s určitostí lze konstatovat, že převážně se jedná o majetek vodovodních nebo kanalizačních řadů vybudovaných před obdobím privatizace státních podniků, a to převážně v rámci komplexní bytové výstavby v působnosti tehdejších národních výborů, případně akcí „Z“. Jde o majetek vodovodů nebo kanalizací, ke kterému do současné doby nebyly dohledány žádné doklady (smlouvy dokladující právo hospodaření či vlastnictví, projektové dokumentace, kolaudace apod.). Pravděpodobně tehdejší státní podniky ve vodárenství nepřevzaly tento majetek do své správy (což v té době bylo běžnou praxí), zřejmě z důvodů různých technických nebo právních vad na vodovodu nebo kanalizaci, případně z jiných důvodů. Vzhledem k tomu, že neměl tehdejší státní podnik k takovému vodovodu nebo kanalizaci v době zpracování privatizačního projektu právo hospodaření a nebyl ani investorem výstavby těchto sítí, nemohl být součástí privatizačního projektu. V současné době není tedy zřejmé, kdo je vlastníkem takového vodovodu nebo kanalizace. Není také průkazné, že se jedná o tzv. „historický majetek“ obce (města), který rovněž nemohl být předmětem privatizačního projektu. Dále není průkazné, že se jedná o majetek státu a proto nejsou relevantní důvody k tomu, aby při řešení tohoto problému byl jako vlastník účasten Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
K dosažení cílového stavu, tj. vlastnictví vodovodů a kanalizací na území obce (města) je nezbytné v době co nejkratší vyřešit záležitost vodovodu nebo kanalizace, jehož vlastník není znám tak, aby tento majetek svého vlastníka měl. Před samotným krokem o úmyslu zlegalizování vlastnictví vodovodu nebo kanalizace neznámého vlastníka je nutné provést řádnou inventarizaci tohoto majetku. Proto se správně přistupuje k tzv. „pasportizaci“ tohoto majetku, v rámci které je zpracována podrobná situace umístění těchto sítí s uvedení délky, materiálu, počtu připojení atd. Doporučuje se, aby práce na této pasportizaci byly ještě rozšířeny o zjištění údajů, které jsou relevantní požadavkům na zpracování vybraných údajů majetkové evidence podle přílohy č. 3 k vyhlášce č. 428/2001 Sb., kterou se provádí ZVaK. Jedná se o lokalizaci vodovodních řadů a kanalizačních stok v souřadnicích, počet ekvivalentních obyvatel připojených na vodovod nebo kanalizaci a počet přípojek, technické údaje o vodovodním řadu a kanalizační stoce (profil, materiál, druh, objekty na síti) a výpočet zůstatkové hodnoty.
Je třeba určit, zda jde o vodovod nebo kanalizaci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 a 2 ZVaK, jako provozně samostatný soubor staveb a zařízení (což znamená soubor věcí obsahující vodovodní řady, kanalizační stoky, vodovodní a kanalizační čerpací stanice, úpravny vod, čistírny odpadních vod atd. ) nebo jen o část vodovodu nebo kanalizace. Z výše uvedené definice vyplývá, že nerozhoduje vlastnictví jednotlivých částí vodovodu nebo kanalizace jako samostatných věcí nebo souboru věcí při posuzování funkce celého provozně samostatného vodovodu nebo kanalizace. Určení, zda jde o celý vodovod nebo kanalizaci nebo část vodovodu nebo kanalizace vyplývá z jejich funkčnosti a nikdy nezáleží na vůli vlastníka. Je vždy nutné, aby šlo o hmotné předměty s určitým samostatným určením. Část vodovodu nebo kanalizace neznámého vlastníka je také věcí nebo souborem věcí v právním smyslu a tedy předmětem občanskoprávních vztahů. Pokud se předmětný vodovod nebo kanalizace nachází na pozemku obce (města), je pro nabytí vlastnického práva bez dalších právních náležitostí. Pokud se předmětný vodovod nebo kanalizace nachází na pozemcích jiných vlastníků než obce (města), je vhodné právní vztahy upravit věcným břemenem, i když ZVaK v případě vodovodu nebo kanalizace obsahuje věcné břemeno ze zákona (§ 7, odst. 1).
Dále je možno konstatovat, že předmětné vodovody nebo kanalizace jsou stavby v právním slova smyslu podle § 2 odst. 3 zákona č. 138/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů a vodní díla ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Při případných pochybnostech je kompetentní rozhodovat příslušný vodoprávní úřad podle ustanovení § 55 odst. 4 vodního zákona.
Soulad s právním řádem ČR
Vyřešení vlastnictví vodovodu nebo kanalizace neznámého vlastníka vede k souladu se ZoVaK, případně dalších obecně závazných právních předpisů. Jde zejména o:
a) zahrnutí vodovodu nebo kanalizace do majetkové a provozní evidence
Průběžné vedení majetkové a provozní evidence vodovodu nebo kanalizace je povinen zajistit v souladu s odst. 1 a 2 § 5 ZVaK jejich vlastník. Jejím vedením je vlastník oprávněn pověřit provozovatele. Následně v souladu s odst. 3 § 5 ZVaK předá vlastník (případně provozovatel jménem vlastníka) do 28. 2. běžného roku vybrané údaje z majetkové a provozní evidence vodoprávnímu úřadu.
b) zahrnutí vodovodu nebo kanalizace do účetní evidence
Na základě majetkové evidence a doplnění ekonomických údajů (např. o zůstatkovou hodnotu) budou vodovod nebo kanalizace zahrnuty do účetní evidence podle zákona u účetnictví.
c) převedení majetku do vodárenské společnosti, případně doplnění provozní smlouvy
V případě smíšeného způsobu je nutné převést tento majetek do vodárenské společnosti, v případě oddílného způsobu je nutné doplnění stávající provozní smlouvy o tento majetek. Doplnění bude spočívat jen v doplnění přílohy, která zpřesní rozsah provozované infrastruktury. S ohledem na zpřesnění předmětu provozní smlouvy, nikoliv její rozšíření, nebude se jednat o podstatnou změnu provozní smlouvy.
d) rozšíření oprávnění k provozování
O povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace podle § 6 ZVaK požádá provozovatel příslušný Krajský úřad na základě předložených dokladů podle § 12, části čtvrté vyhlášky č. 428/2001 Sb. K tomu je třeba mít k dispozici identifikační čísla uvedená ve vybraných údajích z majetkové evidence a u oddílného způsobu dále provozní smlouvu.
e) obstarání tzv. „potvrzení o existenci stavby“ stavebním úřadem
Ve smyslu stavebního zákona návrh na ověření o existenci vodního díla předloží vlastník místně příslušnému vodoprávního úřadu na základě dokončené „pasportizace“.
f) zpracování kanalizačního řádu, případně jeho rozšíření a zpracování provozního řádu
V případě kanalizace podle odst. 3 § 14 ZVaK je vlastník kanalizace povinen před podáním návrhu na dodatečnou kolaudaci vodního díla zajistit zpracování kanalizačního řádu, případně jeho rozšíření, který stanoví nejvyšší přípustnou míru znečištění odpadních vod vypouštěných do kanalizace, případně i nejvyšší přípustné množství těchto vod a dále další podmínky jejího provozu. Tento kanalizační a provozní řád je povinen vlastník předložit před podáním žádosti o vydání dodatečného kolaudačního souhlasu vodoprávnímu úřadu ke schválení.
g) zahrnutí do aktualizace Plánu financování obnovy
Podle odst. 11 § 8 ZVaK je vlastník povinen zpracovat Plán financování obnovy. Vzhledem k tomu, že současně schválený Plán financování obnovy nezahrnoval vodovod nebo kanalizaci neznámého vlastníka, je zahrnutí tohoto majetku k ostatní infrastruktuře důvodem pro aktualizaci Plánu financování obnovy.
Závěrem
Z výše uvedeného vyplývá, že vodovod nebo kanalizace (část vodovodu nebo kanalizace), u kterých není vlastník znám mohou být předmětem opuštěné věci (souborem věcí) a nepřihlásí-li se o ně vlastník do šesti měsíců od jejich odevzdání, připadají do vlastnictví obce (města), na jejichž území se nachází, bez rozhodnutí příslušného zastupitelstva. Tento způsob nabytí vlastnictví je kromě jiných sice ojedinělý, je však doporučován proto, že ve smyslu ZVaK je jednou ze základních povinností vlastníků infrastruktury vodovodů a kanalizací její rozumná obnova. Tato povinnost byla počátkem roku 2006 zdůrazněna legislativně, kdy zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu ve znění pozdějších předpisů byl novelizován zákonem č. 76/2006 Sb., který v ustanovení § 8, odst. 11 stanovil povinnost vlastníkovi infrastruktury zpracovat a realizovat plán financování obnovy vodovodů a kanalizací. Tento právní institut napomáhá naplňovat Směrnici Evropského parlamentu a rady 2000/60/ES, požadující, aby „uživatel nesl náklady na zajišťování a užívání vody odrážející její skutečnou cenu“.
Další povinností vlastníka ve smyslu ZVaK je zajištění plynulého a bezpečného provozování vodovodu nebo kanalizace. Vlastník vodovodu nebo kanalizace může smlouvou přenést tuto povinnost na provozovatele. Analogicky z toho vyplývá, že pořizování tzv. „ pasportizace“ se provádí třeba i jménem provozovatele na náklady budoucího vlastníka.
Vzhledem k tomu, že při řešení dané problematiky patrně není v současné době zpracován jiný postup a dále není nikoho, kdo by právně relevantním způsobem tvrdil, že vodovod nebo kanalizace (nebo část vodovodu nebo kanalizace) jsou jeho vlastnictvím, lze efektivně postupovat popsaným způsobem, který pro podobné situace připouští platné právní předpisy.
JUDr. Josef Nepovím,
právní komise SOVAK ČR
