PRÁVNÍ POVAHA VODNÍHO DÍLA
Při posouzení otázky obsahu pojmu „vodní dílo“ je rozhodující úprava obsažená v Občanském zákoníku, Zákoně o vodách a Zákoně o vodovodech a kanalizacích. Je přitom zjevné, že vodní dílo naplňuje legální definici věci jako hmotného předmětu, který je ovladatelný a užitečný, přičemž podle dalších konkrétních znaků může jít o věc movitou nebo věc nemovitou. Nemovitostmi se přitom rozumí ve smyslu ustanovení § 119 odst. 2 Občanského zákoníku pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.
Klíčová definice vymezující pojem vodního díla je přitom obsažena v ustanovení § 55 Zákona o vodách. Vodní dílo je zde vymezeno jednak pozitivně a jednak negativně, to znamená, že zákon určuje, co je nutné za vodní dílo považovat, přičemž udává demonstrativní výčet takových vodních děl, a současně určuje, jaké stavby a zařízení naopak vodním dílem nejsou. Podle tohoto ustanovení:
„Vodní díla jsou stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem, a to zejména:
a) přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže,
b) stavby, jimiž se upravují, mění nebo zřizují koryta vodních toků,
c) stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních stok, kanalizačních objektů, čistíren odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizací,
d) stavby na ochranu před povodněmi,
e) stavby k vodohospodářským melioracím, zavlažování a odvodňování pozemků,
f) stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejich březích,
g) stavby k využití vodní energie a energetického potenciálu,
h) stavby odkališť,
i) stavby sloužící k pozorování stavu povrchových nebo podzemních vod,
j) studny,
k) stavby k hrazení bystřin a strží, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak,
l) jiné stavby potřebné k nakládání s vodami povolovanému podle § 8.
Za vodní díla se podle tohoto zákona nepovažují jednoduchá zařízení mimo koryta vodních toků na jednotlivých pozemcích a stavbách k zachycení vody a k ochraně jednotlivých pozemků a staveb proti škodlivým účinkům povrchových nebo podzemních vod, jakož i jednoduchá zařízení mimo koryta vodních toků k akumulaci odpadních vod (žumpy) a vodovodní a kanalizační přípojky, pokud zvláštní právní předpisy nestanoví jinak. 33) Za vodní díla se také nepovažují průzkumné hydrogeologické vrty a další zařízení realizovaná v rámci geologických prací.“
Z výše uvedeného je patrné, že vodním dílem mohou být pouze stavby určené k zákonem stanovenému účelu. Podle povahy takové věci, jak uvedeno výše, tzn. podle toho, zda jsou příslušné stavby spojeny se zemí pevným základem, naplňují pojem věci movité nebo věci nemovité.
Vedle výše uvedené definice obsahuje další odkaz na pojem vodní dílo také Zákon o vodovodech a kanalizacích, který v ustanovení § 2 stanoví, že i vodovod a kanalizace jsou vodním dílem.
POVOLENÍ KE STAVBĚ VODNÍHO DÍLA
Vzhledem k výše uvedenému závěru, že vodním dílem mohou být pouze stavby, je zjevné, že ke vzniku (stavbě) takového vodního díla je nutné dodržet určitý povolovací režim. Lze tedy snadno dovodit, že na stavbu vodního díla bude nutné aplikovat Stavební zákon, případně další zvláštní zákony.
Stavební zákon výslovně stanoví v ustanovení § 15, že působnost stavebního úřadu vykonávají u vodních děl orgány vykonávající státní správu na uvedených úsecích podle zvláštních právních předpisů. Takovými speciálními stavebními úřady jsou ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 Zákona o vodách vodoprávní úřady. Podle tohoto ustanovení platí, že
k provedení vodních děl, k jejich změnám a změnám jejich užívání, jakož i k jejich odstranění, je třeba povolení vodoprávního úřadu.
V souladu s ustanovením odst. 3 téhož paragrafu Zákona o vodách pak vodoprávní úřad ve stavebním povolení stanoví povinnosti, popřípadě podmínky, za kterých takové povolení vydává, a účel, kterému má vodní dílo sloužit. Takové stavební povolení má pochopitelně formu správního rozhodnutí.
Lze tedy uzavřít, že nabytím právní moci stavebního povolení ke stavbě vodního díla vydaného příslušným vodoprávním úřadem, je postaveno na jisto, že:
- Stavebník (investor) staví a smí stavět pouze vodní dílo;
- Vodní dílo smí sloužit pouze k účelu specifikovanému ve stavebním povolení;
- Stavebník musí splnit konkrétní povinnosti, případně podmínky, za kterých byla stavba vodního díla povolena.
K tomu, aby však jakákoliv konkrétní movitá či nemovitá věc vznikla, nepostačí stavební povolení. Zjednodušeně řečeno k tomu, aby se vodní dílo stalo vodním dílem, musí nejdříve vzniknout, to znamená musí dojít ke vzniku stavby. Bez významu v tomto smyslu není ani ustanovení § odst. 3 a odst. 4 Stavebního zákona, podle kterého:
„Stavbou se rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. ……………..
Pokud se v tomto zákoně používá pojmu stavba, rozumí se tím podle okolností i její část nebo změna dokončené stavby.“
Na základě toho lze uzavřít, že pokud byla stavba povolena jako vodní dílo a současně pokud byla dokončena část takové stavby, je třeba ji považovat za část vodního díla a pokud byla dokončena celá stavba, je třeba ji považovat za dokončené vodní dílo.
Kolaudační souhlas na tomto závěru nemůže nic změnit. Podle ustanovení § 115 odst. 1 Zákona o vodách totiž mimo jiné platí, že vodoprávní úřady postupují při řízení podle stavebního zákona, jde-li o rozhodování týkající se vodních děl. V souladu s ustanovením § 119 Stavebního zákona přitom lze dokončenou stavbu, popřípadě část stavby schopnou samostatného užívání, pokud vyžadovala stavební povolení (v našem případě povolení vodoprávního úřadu) užívat pouze na základě oznámení stavebnímu úřadu nebo na základě kolaudačního souhlasu. Kolaudační souhlas tak představuje výhradně souhlas s užíváním již dokončené stavby, tedy již dokončeného vodního díla. Přitom platí podle ustanovení § 122 Stavebního zákona, že stavba, u které bylo stanoveno provedení zkušebního provozu, může být užívána pouze na základě kolaudačního souhlasu.
Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že:
- Vodní dílo je nutné považovat za vodní dílo okamžikem jeho vzniku (tj. okamžikem dokončení jeho stavby);
- Částečně dokončené vodní dílo je nutné považovat za část vodního díla s tím, že není vyloučeno ani užívání takové části díla, jestliže je taková část schopna samostatného užívání.
- Beze zbytku tyto závěry platí i pro vodovody a kanalizace pro veřejnou potřebu, jež představují vodní dílo.
NÁKLADY ZKUŠEBNÍHO PROVOZU VODNÍHO DÍLA, NEBO JEHO ČÁSTI
Je všeobecně známé, že cena vodného a stočného je cenou věcně usměrňovanou, tzn. při kalkulacích vodného a stočného je nutné postupovat v souladu se Zákonem o cenách a Výměrem MF 01/2010, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami. Položkou č. 2 v tomto výměru je „pitná voda dodávaná odběratelům“ a „odvádění a čisštění odpadních vod.“ Stejně jako na všechny ostatní položky z tohoto seznamu se na tuto položku vztahuje obecné ustanovení, podle kterého:
„Do ceny zboží v položkách uvedených v této části lze promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady pořízení, zpracování a oběhu zboží doložitelné z účetnictví, přiměřený zisk, daň a případně uplatněné clo podle jiných právních předpisů, není-li dále stanoveno jinak. Za ekonomicky oprávněné náklady nelze uznat zejména.“
Ekonomicky oprávněné náklady jsou dále ve výměru vymezeny negativně, tedy způsobem určujícím, co nelze za ekonomicky oprávněné náklady považovat a současně u jednotlivých položek jsou obsažena další pravidla, která poskytují osobě určující věcně usměrňovanou cenu návod, jak má při kalkulaci ekonomicky oprávněných nákladů postupovat.
Žádné z těchto pravidel nestanoví, že by náklady zkušebního provozu nového vodního díla nebo jeho části představovaly ekonomicky neoprávněné náklady. Naopak ze skutečnosti, že podle Výměru MF č. 01/2010 nelze náklady na zastavenou přípravu a záběh výroby a na zastavený výzkum a vývoj považovat za ekonomicky oprávněné náklady lze přímo dovodit, že pokud takový „záběh výroby“ není zastavený neboli následně dojde k uvedení příslušného zařízení na výrobu zboží do provozu, je nutné náklady spojené s takovým záběhem neboli zkušebním provozem považovat za ekonomicky oprávněné.
ZÁVĚR
Náklady spojené se zkušebním provozem vodovodů a kanalizací nebo jejich samostatně funkčních částí jako vodních děl je nutné považovat za ekonomicky oprávněné a je možné je zahrnout do kalkulace ceny vodného a stočného.
